Bývalý velitel českého letectva a pilot stíhacího bombardéru Jan Vachek popsal MF DNES podobu vzdušných operací nad Libyí. "Politici musí mít jasno, komu chtějí vítězství v Libyi předat. Abychom se vyhnuli chaosu," říká.
V kontrastu s politiky (podle nichž se Česko vojensky v Libyi zapojit nemůže) pak říká, že pokud jde o výcvik pilotů a například výzbroj nesenou na strojích L-159, Češi akce podobné útokům v Libyi trénují a vydobyli si velký respekt spojenců.
Politici se nechali slyšet, že česká armáda nemá schopnosti pomoci spojencům při vzdušných úderech v Libyi. To je snad trochu zvláštní - po dvanácti letech společných manévrů v NATO, ne?
Čeští letci se už deset let pravidelně zúčastňují manévrů Aliance a ty jsou mimochodem často velmi podobné akcím v Libyi. Ať již jde o útoky z moře na pevninu, nebo naopak mořské cíle. České bitevníky L-159 jsou navíc určené k likvidaci pozemních cílů a nesou stejné rakety či vysoce přesné bomby jako americké letouny F-16. I jejich elektronika je téměř identická a stejně výkonná. Čáslavská letka na L-159 si u spojenců za tu dobu vydobyla značný respekt i schopnostmi pilotů plánovat akce nad mořem nebo pevninou bez ohledu na počasí či noc. Při testech bitevníku odhodili třeba z pěti kilometrů laserem naváděnou bombu a zasáhli cíl o velikosti automatu na Coca-Colu. To jsou fakta. Nechtějte, abych se vyjadřoval k soudům politiků.
Jak vlastně vypadá akce takového leteckého svazu, který se podobá vzdušné pevnosti?
Než vzlétne, zpracuje obrovské množství špionážních informací o protivníkovi. Terén, nad nímž má operovat, se - v přeneseném slova smyslu - doslova přeorá, aby velitelé úderu přesně věděli, co je čeká. Sestavují se seznamy cílů: ty, které musí být zničeny rychle jako první, druhé a třetí. Současně vznikají seznamy objektů, jimž se bomby a rakety musí naopak vyhnout. Jde o nemocnice, mešity, kostely, cenné kulturní památky anebo bunkry, v nichž se mohou skrývat civilisté. Nemá například smysl rozsekat na cucky celou rafinerii, která je pro zemi velmi důležitá, ale jen její důležitou část, aby se Kaddáfího tankům přiškrtily na potřebnou dobu pohonné hmoty.
Zapnout rušičku a rychle pryčKdyž má zaměřený pilot nad územím protivníka štěstí, uslyší včas "ječení" ve sluchátkách a uvidí též varovný signál na palubní desce. "Na rozhodnutí, jak reagovat, má setiny sekundy. Je to nepříjemné: víte, že jste protivníka neobelstil, že vás naopak dostal on," popisuje Vachek. Pilot v podobné situaci zapíná rušičku, vypouští klamné cíle a snaží se rychle zmizet. Vachek sám měl při nácvicích s raketami, které má Kaddáfího armáda, velké starosti. |
Museli tedy Britové, Američané či Francouzi úder na Libyi plánovat týdny předem?
Jistě. Jen tak mohli vzápětí reagovat na verdikt Rady bezpečnosti, že je nutné vytvořit nad Libyí bezletovou zónu a ochránit před masakrem obyvatele.
Z čeho se tedy skládá takový útočný letecký svaz?
Jde o celý balík letounů, takže jen namátkou: první letí průzkumné stroje - často bezpilotní. Pak stíhačky, bombardéry, letouny AWACS, což jsou nejen průzkumná, ale také řídící stanoviště, dále vzdušné tankery... A vždy jsou přítomna letecká záchranná komanda. Ta pátrají po sestřelených pilotech.
Jsou tam i letouny radioelektronického boje, aby rušily zaměření protivníkových radarů. Například stíhačky chrání zase bombardéry či tankovací stroje před útokem ze vzduchu. Plánovači leteckých operací tomu přezdívají "orchestrace vzdušného úderu". Vše musí být sladěno - jako v orchestru.
Vojensky může silám NATO čelit asi jen Rusko nebo Čína. Proč tedy ono váhání Aliance, když může diktátora Kaddáfího snadno smést?
Jenomže to je právě ono: vojensky není takový problém někoho porazit. NATO a především USA disponují obrovskou silou. Mnohem obtížnější je určit, co bude následovat po vítězství. Stíhačky Aliance nad Libyí věčně být nemohou. Důležité také je, aby politici NATO věděli, co si představují pod vítězstvím: je vítězstvím likvidace Kaddáfího? Rozmašírování jeho tanků či dělostřelectva? Nebo snad slavnostní pochod centrem Tripolisu? Politici musí mít navíc jasno, komu takové vítězství chtějí v Libyi předat. Absence těchto druhých, třetích a čtvrtých kroků vedla k chaosu, který následoval po porážce jiného diktátora - iráckého Saddáma Husajna. Snad jsme se z toho poučili.
Lze válku vyhrát jen leteckými údery?
Můžete protivníka donutit, aby přehodnotil taktiku, anebo ho i zcela ochromit. Bombardováním jeho velitelských center, skladů pohonných hmot, náhradních dílů, opraváren bojové techniky či důležitých dopravních uzlů. Vybombardovat můžete i jeho generální štáb... To vše při vzdušné nadvládě poměrně snadno můžete. Znovu ale připomínám - vždy musíte vědět, co tím chcete dosáhnout. Zatím víme "jen" to, že letectvo má zabránit zmasakrování obyvatelstva. Těžko říct, zda to stačí.
Mělo by se Česko aktivně zapojit do spojenecké akce v Libyi?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 11. dubna 2011. Anketa je uzavřena.
