Jako by se jim po sobě stýskalo, dali režisér Gore Verbinski a herec Johnny Depp, opory Pirátů z Karibiku, dohromady další příjemnou hříčku; pro změnu animovanou.
S dětmi a bez nich
Českým zněním je sice Rango ochuzen o kouzlo Deppova hlasu, ale i tak tu zůstává dost vtipu, nápadů a hlavně skvostné nálady klasického westernu. Rango připomíná Piráty i v tom, že jako film nedrží pohromadě: protahuje úvodní monolog, pak zase neví, kdy přestat, ale zaplavuje takovým ohňostrojem hračiček, vychytávek, legrácek a fantazie, že se mu snadno odpouští i bláznivá směs zombíků a ekologického plakátu.
Rango čili kovbojská pohádka o hrdinství má slabší příběh, silnou muziku a dokonalou stylizaci Divokého západu. Prach pouště, větrák vířící dusné ticho v zapadlém saloonu, šerifská hvězda či indián v ponču; vše je na svém místě přesně jako v hraných legendách, jen ve zvířecím podání a s láskyplnou nadsázkou. Ideální rodinná zábava.
Z filmu Rango
Kdežto na dokument Benjamina Tučka Tantra asi dospělí své děti nepropašují a upřímně řečeno, sami si na něm taky moc neužijí – pouze líné nahoty, která však v té četnosti brzy přestane účinkovat.
Tantra podle jejích vyznavačů znamená jiný, bohatší „pohled na život a sex“. Bohužel její duchovní obsah i osobní prožitek jsou kamerou nepřenosné – a zbude pouze záznam skupinového sexu, k němuž se dokument či spíše náborářský leták plíží stezkami nezáživné nudy.
Postupuje od frázovitých zpovědí „něco mi chybělo“ a mikroosudů lidí vesměs s krizí sebedůvěry k jejich společnému cvičení, obnažování těl i duší a k rituálům ve stylu sekty oddaných naháčů.
Z dokumentu Tantra, který nezachrání ani sex
Ledabylý pozorovatelský postup (včetně mikrofonů zapomenutých v obrazu) nemá šanci diváka zaujmout, natož získat. Možná jsou lektoři tantry geniální léčitelé; možná cvoci, možná oplzlí kejklíři; film to nezkoumá. A tudíž se vzdává obou svých možných cílů: moudrosti i dráždivosti. Léčba veřejným milováním ani neprovokuje, ani nepřesvědčí, jenom otráví.
Buď náš mariňák
Dá se však natočit ještě otravnější kus, dokonce za sto milionů dolarů! Světová invaze líčí další útok mimozemšťanů, jejž musí odvrátit parta mariňáků, a obdiv zaslouží jen proto, že veškerá klišé žánru stihne do pěti minut.
2. února 2011 |
Chybí pouze pes a prezident, ale jinak se dostaví všechny barvy pleti; muži, ženy, děti; výkřiky "Buď náš malý mariňák, mariňáci neznají ústup" či "Jsem připravena se pomstít"; příšerně doslovná odhodlaná hudba a umělé efekty, až se trikařům kouří od počítačů.
Skoro dvě hodiny člověk doufá, že z trosek světa vyjukne skrytá parodie – ne, vše je vážně. Kromě pokusů o vojácké vtipkování, jež napáchají větší katastrofu než hrdinný patos, neřkuli ufoni.
