"Jsem úplně mrtvá, nechala jsem tam úplně všechno," říkala. "V průběhu závodu jsem zkusila Ireen stáhnout, zrychlila jsem kola, bohužel to nestačilo. Byla rychlejší, ale já jsem spokojená."
Když Wüstová zajela o tři rozjížďky dříve čas 4:01,56, věřila jste, že na něj máte?
Řekla jsem si: To je hustej čas, ale můžu ho jet. Teď nevím, kde jsem ještě mohla nasbírat těch pět desetin. Je to kousek. Ale jak říkám, jsem spokojená. Před závodem lidé říkali, že má Ireen formu jako na olympiádě 2006, kde trojku vyhrála, a to se potvrdilo. Protože ten čas, který jela, byl fantastický. Můžu před ní jen smeknout.
Co jste si pomyslela, když jste projela cílem?
Měla jsem toho plné kecky, ale to je normální. Kdybych dojela do cíle a řekla si: Mohla bych jet dál, asi bych nebyla spokojená. Takhle jsem. Udělala jsem maximum.
Používáte často po závodě kyslík?
To je jen slaná voda, tu vdechuju. Je tu prašné prostředí.
Myslíte, že jste úvod závodu mohla rozjet ještě rychleji?
Věděla jsem, že když chci jet na první místo, že musím jet kola za 31.5. První tři kola to vypadalo dobře, ale potom jsem ztratila.
Kde tedy těch 51 setin zůstalo?
Nejspíš ve čtvrtém kole. Chtěla jsem ještě zrychlit, připadala jsem si dobře, ale když Petr zakřičel, že mám kolo za 31,8, věděla jsem, že je to pomalé.
Wüstová minulý týden vypustila trojku při finále Světového poháru. Mohlo to hrát roli?
Určitě ne, za týden se tělo vzpamatuje.
Jak si teď stojí váš zraněný kotník?
Všechno v pořádku.
S jakými plány tedy půjdete do zítřejší patnáctistovky?
Nevím. Uvidím až zítra.
Budete teď o to víc nabuzená, abyste si zlato vzala při sobotním závodě na 5 000 metrů, vaší nejsilnější disciplíně?
Němka Beckertová tam bude hodně nepříjemná. Necháme se překvapit. Každý závod je jiný.
