Modlitby za Lustiga, který zemřel ve věku 84 let, se kromě rabína Karola Sidona zúčastnil i ministr kultury Jiří Besser a velvyslanci Evropské unie, Izraele a Spojených států. Lidé do synagogy proudili ještě při začátku obřadu.
Na Lustiga, který se celý život snažil vypsat z hrůz, které v mladí prožil v koncentračních táborech v Osvětimi a Buchenwaldu, v synagoze zavzpomínali i jeho přátelé.
Herečka Eliška Balzerová připomněla premiéru Sidonovy hry Shapira v Divadle na Fidlovačce, kterou chtěl Lustig vidět "i kdyby měl přijet na vozejčku". "Už to nestihl," dodala herečka.
Divadelník, básník a textař Jiří Suchý vzpomínal na Lustiga jako na štamgasta divadla Semafor. Nevynechal prý žádnou hru. "Na některou přišel i dvakrát v jednom týdnu," poznamenal. S Jitkou Molavcovou Lustigovi zazpívali na rozloučenou jednu z písní, které měl rád.
Další Lustigovi přátelé vzpomínali na dobu strávenou v terezínském ghettu, na fotbal, který spolu hráli, jiní vyprávěli anekdoty, které měl spisovatel v oblibě.
Lustigův pohřeb se konal v pondělí na Novém židovském hřbitově ve Strašnicích, kde jsou pohřbeni i další židovští spisovatelé, například Franz Kafka, Max Brod, Jiří Orten či Ota Pavel.
Arnošt LustigLustigovo mládí poznamenala válka a holokaust. Prošel ghettem v Terezíně a koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Traumatické zážitky se staly těžištěm jeho literární tvorby. Hrůzy holokaustu ztvárnil v povídkových souborech a novelách, z nichž nejznámější jsou Démanty noci, Dita Saxová a Kateřina Horowitzová. Sám říkal, že se ze zažitých hrůz musel vypsat. Po válce Lustig vystudoval novinařinu a pracoval v několika denících, v týdeníku Mladý svět, v rozhlase a byl filmovým scénáristou na Barrandově. Jako zpravodaj se účastnil i izraelsko-arabské války. V roce 1968 emigroval. Nejprve žil krátce v Izraeli, potom v Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Po listopadu 1989 jezdil pravidelně do Česka. |
