Spolu s vítězi čtenářských a diváckých cen byly dnes po poledni vyhlášeni také držitelé ocenění festivalových nezávislých porot. U nich však dokument režisérky Eriky Hníkové ani další dva čeští zástupci na Berlinale nezabodovali. Nezopakovali tak loňský úspěch filmu Kawasakiho růže režiséra Jana Hřebejka, který si z Berlína odvezl cenu ekumenické poroty a cenu Mezinárodní konfederace uměleckého a esejistického filmu (CICAE).
Berlinale 2011 - Erika Hníková
Krátce před večerním vyhlášením hlavních festivalových cen posbírali u nestatutárních porot vavříny i někteří adepti na Zlatého medvěda. Favorizovaný íránský snímek Jodaeiye Nader az Simin (Nader a Simin: odloučení) režiséra Asghara Farhádího si připsal cenu ekumenické poroty pro nejlepší soutěžní film a cenu čtenářů deníku Berliner Morgenpost.
Další z horkých kandidátů na některou ze sošek medvěda, maďarské drama režiséra Bély Tarra A Torinói Ló (Turínský kůň), se zase líbil jury mezinárodní federace filmových kritiků.
Z dokumentu Nesvatbov, který zaujal německé čtenáře
Sdružení německého filmového průmyslu ze soutěžních snímků nejvíce oslovil domácí příspěvek Wer wenn nicht wir (Kdo, když ne my) režiséra Andrese Veiela o počátcích německé teroristické organice Frakce Rudé armády.
Návštěvníci 61. ročníku Berlinale hlasovali o nejlepším hraném filmu a dokumentu v nesoutěžní sekci Panorama. Z hraných snímků je nejvíce zaujal historický También la lluvia (Dokonce déšť) španělské režisérky Icíar Bollaínové, mezi dokumenty německý Im Himmel, Unter der Erde. Der Jüdische Friedhof Weissensee (V nebi, pod zemí. Židovský hřbitov Weissensee) režisérky Britty Wauerové.
Oceněné filmy: (zleva) maďarský Turínský kůň, favorit z Íránu Nader a Simin: odloučení a kontroverzní film z německé produkce Kdo, když ne my
Nesvatbov pojednává o slovenské vesnici Zemplínske Hámre, jejíž svérázný starosta - vysloužilý generál - bojuje všemi prostředky za to, aby obec nevymřela, neboť je v ní mnoho svobodných.
Zahraniční kritici o Nesvatbově"Dokument, který má stavbou blíže k hranému filmu, díky humornému pohledu režisérky aspiruje na to, aby se z něj stala nejrozkošnější česká komedie posledních let. Napomáhají tomu i barvité charaktery a ironické rámování příběhu." (Screen) "Hníková s dokumentární látkou pracuje jako s klasickým dramatem. Směšné situace navíc zobrazuje citlivě, takže se můžeme smát, aniž by to byl výsměch jejich aktérům." (Hollywood Reporter) |
Když nepomohou sliby finanční odměny za sňatek a za děti, ani každodenní apely k plození potomků v obecním rozhlase, rozhodne se uspořádat pro nezadané seznamovací večírek. Ani ten ale kýžený výsledek nepřinese.
Třetí celovečerní dokument Eriky Hníkové měl na Berlinale svou mezinárodní premiéru. V českých kinech se promítá od prosince.
V nesoutěžní sekci Forum byli k vidění také zbývající dva čeští zástupci v letošním oficiálním programu Berlinale, rodinné drama Dům a historický snímek Osmdesát dopisů. Tento silně autobiografický film režiséra Václava Kadrnky má ještě šanci, že neodjede z berlínské přehlídky s prázdnýma rukama. Byl zařazen mezi 34 kandidátů na ocenění pro nejlepší hraný debut. Jeho držitel bude vyhlášen večer na závěrečném slavnostním ceremoniálu.
