Psalo se 10. února 2011 a celý svět očekával rezignaci Husního Mubaraka. Prosil ho o ni nový šéf jeho vládní Národní demokratické strany, osmnáct dní po ní toužily statisíce Egypťanů v ulicích.
REVOLUCE V EGYPTĚKlíčové události revoluce den po dni |
Místo toho ale Mubarak dal najevo, že závažnost situace a to, že lid menší ústupky neuspokojí, nepochopil.
Hlavní roli v tom, že téměř třiaosmdesátiletý muž lpěl na funkci prezidenta, zřejmě hrála jeho rodina včetně syna Gamála, všeobecně považovaného za prezidentova nástupce. A proto se projev, v němž Egypt očekával prezidentovu rezignaci, změnil v paličatou a ponižující snahu udržet se u moci, což protestující jen podráždilo a do akce se dala armáda, napsala AP.
Svědci z prezidentova okolí líčí Mubaraka coby neschopného - nebo neochotného - pochopit, že nic menšího než jeho okamžitý odchod demonstranty neuspokojí.
"Každý Mubarakův krok byl příliš malý a příliš pozdě"
Jeden vysoký vládní činitel například uvedl, že Mubarak neměl politický aparát, který by mu mohl poskytnout rozumnou radu, co se v jeho zemi děje. "Nedohlédl za to, co mu říkal Gamál, a proto byl politicky izolovaný," řekl. "Každý další Mubarakův krok byl příliš malý a příliš pozdě."
Egyptská armáda se dala na stranu demonstrantů. To režim Husního Mubaraka zlomilo.
Mubarakovi přitížilo i to, že se sami vládní ministři na velikosti hrozby z ulice nedokázali shodnout. Prezidentovi poradci tajili plný rozsah protestů.
A tak se Mubarak snažil ze situace vykličkovat. Poprvé po téměř třiceti letech jmenoval viceprezidenta. Slíbil reformy zmírňující bídu. Slíbil konec represí. A řekl, že v zářijových volbách nebude kandidovat.
Všechno ale bylo marné, jak se při pokusech vyjednávat s opozicí přesvědčil vicepremiér Umar Sulajmán. Když po schůzce s prezidentem oznámil šéf jeho politické strany Husam Badráví, že Mubarak odstoupí - což se nestalo - Badráví rezignoval sám.
Učte se "arabsky": Komuniké č. 1 = státní převrat
Mezitím se sešel hlavní výkonný orgán armády - Nejvyšší rada ozbrojených sil - a vydal prohlášení uznávající "legitimní práva protestujících". Toto prohlášení rada nazvala Komuniké č. 1, což v jazyce arabského světa naznačuje, že se odehrává státní převrat.
To Mubarakovi srazilo politický vaz. Bez pomoci armády byl jeho pád otázkou času.
13. února 2011 |
Zasvěcení tvrdí, že Mubarakovo čtvrteční televizní prohlášení k národu skutečně mělo být rezignací. Místo toho ale prezident učinil poslední zoufalý pokus zůstat v úřadě, k čemuž ho povzbuzovali jak jeho blízcí poradci, tak především jeho rodina, jež byla terčem dlouhodobě kolujících zvěstí o korupci, zneužívání moci a hromadění bohatství.
Podle jednoho z informovaných zdrojů Gamál otcovu řeč několikrát přepsal. Sám byl přítomen v televizním studiu, odkud ji Mubarak četl. Na projevu bylo jasně znát, že byl napsán ve spěchu, ovšem prozradil také to, co Egypťané už léta tušili - že Mubarak vůbec nemá kontakt s lidem.
To už ale armádě kvůli stále intenzivnějším protestům došla trpělivost. V pátek vojáci dovolili protestujícím sejít se před Mubarakovým prezidentským palácem na předměstí Káhiry. Dav od bran paláce dělily čtyři tanky. V obležení se ocitla i budova televize a rozhlasu.
Mubarak už tou dobou nebyl "doma". V tichosti s rodinou zamířil do rudomořského letoviska Šarm aš-Šajch, vzdáleného od Káhiry 400 kilometrů.
Sulajmán, Mubarakův dlouholetý stoupenec a bývalý šéf rozvědky, oznámil, že prezident odstupuje. Přečtení politického epitafu trvalo 49 sekund, pak éra "posledního faraona" skončila.
