Výrazný antikomunista a do roku 2008 senátor - dnes vychovatel v dětském domově a předtím převozník aut opilých řidičů – říkám to dobře?
No ano. Paráda. Také jsem obsluhoval v bufetu. To bylo také prima.
Co mají profese, kterými jste po odchodu z politiky prošel, společného?
Že se člověk potřebuje nějak živit a ony to zajišťují. Čili peníze jako hlavní důvod.
Bavilo vás něco z toho?
Všechno. Taxikařina? No, to je hodně jiná káva než politika, ale byl jsem spokojen. Času v politice nelituji, kus práce jsem tam odvedl. Na druhou stranu jsem byl fakt šťastný, když jsem skončil mezi normálními lidmi.
V rozhovoru Barbory Tachecí ve středečním vydání
MF DNES se dozvíte, koho Martin Mejstřík považuje za komunistu a za co kritizuje Václava Havla a Václava Klause.
Proč jste tedy opakovaně kandidoval?
Ale ano, chtěl jsem v politice pokračovat, o tom žádná. Mrzel mne způsob, jakým jsem byl z politiky odejit. To Michaelu Kocábovi a Martinovi Bursíkovi nezapomenu. Ale když už se to stalo, spadl ze mě obrovský kámen.
Co přesně jim nemůžete zapomenout?
To, že mě pomohli dostat z politiky ven. Michal jako kamarád kandidoval proti mně a to se mezi kamarády nedělá. Bursík mi nebral telefony, Kateřina Jacques slíbila schůzku a nepřišla na ni, Kocáb se kroutil a nesešel se se mnou. Psal jsem Bursíkovi dopisy, že jde-li mu o zelenou politiku, pak ztrácí minimálně jednoho zeleného politika a že to dopadne tak, že se tam nedostane ani jeden z nás. Což se taky stalo, akorát že z Kocába nakonec udělali ministra.
Když se ještě vrátím k vašim posledním zaměstnáním…
To jsou prostě normální a důležité profese: obsluhovat lidi v bufetu nebo vozit lidi v taxíku je normální řemeslo.
Není malých rolí, že?
Když to děláte dobře, není. Třeba ten taxík, to je obrovská škola. Politika vás od života odřízne, je to tak.
Ani jednou jste se svým novým pracovním zařazením necítil ponížen?
Mrzel mě konec v politice, ale probudil jsem se do nového světa a ponížen se tedy opravdu necítím.
