"V případě, že nebudete na výzvu reagovat, počínaje 31. dnem po doručení této výzvy vám bude účtováno skladné," přečetl si Miroslav Vlach v dopise od exekutorského úřadu.
Z Plzně do Přerova, kde úřad sídlí, to má Miloslav Vlach 376 kilometrů. Cesta by ho stála mnohem víc, než je hodnota zabaveného přehrávače.
"Jde mi už jen o princip. Nic nedlužím, přesto přijdou exekutoři do bytu, i přes naše protesty si tam točí kamerou, pak vám byt oblepí a něco si odvezou. Předložené doklady o původu majetku je nezajímaly," popisuje Miloslav Vlach.
Syna úředně vystěhovali na radnici
Exekutoři jdou po majetku Vlachova syna. Příkaz k exekuci vydal plzeňský soud loni v březnu. O půl roku později rodiče synovi ve svém bytě ukončili trvalý pobyt a z mladíka se úředně stal bezdomovec s adresou bydliště na radnici.
Ani to však exekutory letos v srpnu při návštěvě v bytě Vlachových nezastavilo. Nicméně podle právničky exekutorské komory Šárky Burkertové postupovali exekutoři podle zákona.
Při hledání majetku dlužníka nejsou vázáni jen tím, kde bydlí, ale mohou jít i tam, kde se nejčastěji objevuje.
A Burkertová potvrdila, že i v případech podobných tomu plzeňskému si skutečný vlastník musí pro odvezenou věc osobně přijet do určeného skladu. "Neznám exekutorský úřad, který by vracel věci na místo soupisu," uvedla Šárka Burkertová.
I když podle svých slov lidsky chápe postoj člověka, kterému se takovéto jednání nelíbí, postup exekutora je podle ní korektní a odpovídá právním předpisům.
