Dublin. Ilustrační foto | foto: Evropská komise.

Z Irska neodejdu. Kdo chce, práci si tady najde, říká Čech žijící v Dublinu

  • 60
Irsko se připravuje na drastickou ozdravnou kúru, která mu má navrátit přízeň investorů, jež kvůli malérům bank ztratilo. Ostrov bude šetřit a zvedat daně. To se nelíbí místním obyvatelům a po odchodu cizích dělníků hodlá emigrovat i velká část Irů. Lukáš Pficner pracující v Dublinu sedm let se přesto na odchod ze země nechystá.

"Kdo chce, práci si vždy najde," je přesvědčen devětadvacetiletý Čech, který do Irska přišel pracovat se svou přítelkyní v roce 2004. Bez znalosti angličtiny pracoval nejdříve v prádelně a dnes si peníze vydělává jako provozní manažer čtyřhvězdičkového hotelu na jihu Dublinu. Jeho přítelkyně Veronika nejdříve uklízela hotelové pokoje a dnes pokojským šéfuje.

"Kdybychom si žili na vysoké noze, tak si moc peněz nenašetříme, ale to neděláme, a tak jsme tu stále spokojeni a chtěli bychom tu žít ještě aspoň dva tři roky, abychom si vydělali víc," říká manažer.

Irsko je dražší, vydělat ale nechá víc

Přiznává, že původní představa, se kterou se svou přítelkyní do Irska jel, byla trochu naivní. "Mysleli jsme si, že si do tří let vyděláme tolik peněz, že nám to bude stačit na spokojený život v Čechách. Jde to ale mnohem pomaleji," říká vyrovnaně.

Hlavní výhodou práce v Irsku pro něj je ta, že i přes potíže irské ekonomiky se jemu i jeho přítelkyni daří lépe než v Česku. "Ceny jsou zde sice v průměru zhruba o pětinu vyšší než u nás, ale platy jsou zde také stále zhruba čtyřikrát vyšší než v Orlických horách, odkud pocházíme," popisuje Pficner důvody toho, proč v zemi, ze které se od dob vypuknutí krize stahují desítky tisíc lidí, stále touží zůstat.

Irům se přestala zamlouvat manuální práce

Ačkoliv podle říjnových statistik Eurostatu neměl práci téměř každý sedmý Ir, kdo se práce nebojí, nalézt ji může. "Irům se nechce manuálně pracovat. Zvykli si podobně jako Češi na to, že za ně 'špinavou práci' udělají cizinci z východu, jinak si nedovedu vysvětlit, proč nemůžeme najít nikoho na částečný úvazek za 9,5 eura na hodinu (240 Kč), který je zhruba o euro vyšší než minimální mzda," podivuje se provozní manažer.

Krize je ale podle něj na náladě jinak přátelských Irů znát. "Frustrace je cítit všude, panuje zde velká nejistota. Lidé se bojí o místo a i my se obáváme, zda o práci nepřijdeme," říká Pficner s tím, že většina jejich polských přátel už se vrátila domů. "Poláci ale pracovali na stavbách za mnohem vyšší mzdu minimálně 15 eur na hodinu, takže u nich byl propad velký a je logické, že se vracejí domů, kde se zatím platy zvedly," dodává.

Ekonomické potíže země však přinesly i jim určité výhody. "Značkové oblečení bylo levné vždy a když za námi přijeli známí, kupovali ho jak šílení, ale hodně za poslední dva roky zlevnily domy a nájmy a dolů s cenou šla i auta. Po přijetí pomoci od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu to jde dolů ještě víc," shrnuje plusy špatné irské ekonomické kondice Pficner.