Dvacetiletý Michal, syn Růženy a Jaroslava Benešových poprvé promluvil o jejich smrti, zločinecké kariéře i obyčejném životě. O jejich loupežích neměl ani tušení a neví ani, kde skončily uloupené peníze.
Čtyřicetiletý Jaroslav, kterého němečtí policisté zastřelili minulý pátek v Karlsruhe při útěku z banky, byl jeho nevlastní otec. Matka vzápětí na ulici ukončila svůj život sama. Střelila se do úst. Michalův biologický otec už dříve zahynul při autonehodě.
Jak jste se dozvěděl, že vaši rodiče zemřeli při loupežném přepadení banky v německém městě Karlsruhe?
Nevěděl jsem, že jeli do Německa, řekli mi, že jedou do Prahy. Dozvěděl jsem se to v sobotu večer, když přišla sousedka, že u ní byl německý reportér. Dozvěděl jsem se to od ní. Pak jsem začal číst v bulvárech různé nesmysly. Teď jsem se poprvé a naposledy rozhodl o všem promluvit.
Tušil jste, že se něco takového dělo? Že mohou mít na svědomí sérii loupežných přepadení v průběhu patnácti let?
Vůbec. Až když jsem viděl fotky, tak jsem je poznal, ač sousedi a příbuzní říkali, že je to blbost.
Dům lupičů-gentlemanů v Dubenci na Českobudějovicku.
Ani když do Německa pravidelně odjížděli, tak se vám na tom nezdálo nic divného?
Byl jsem malý kluk. Dneska, když si to dávám do souvislostí, tak mě napadá, že vždy, když někam jeli, tak se tak zvláštně loučili, občas mamka brečela a jednou říkala, že by se nemuseli vrátit, a kdyby se s ní něco stalo, abych se o vše postaral. Nenapadlo mě to, ale spíše jsem si říkal, že je třeba nemocná. Ale neřešil jsem to, byl jsem ještě malý. Ani nikdo z rodiny nic netušil.
Jací rodiče byli?
Vzpomínám na ně jen v dobrém. Dávali peníze na charitu, v rodině každému. Do útulků pro opuštěná zvířata či do dětských domovů. S nevlastním otcem jsem vycházel jako s vlastním. Fungovali jsme jako běžná rodina, jezdili jsme třeba na dovolené. Nahradil mi tátu. Nikdy se za ně nebudu stydět.
Michal se nechal vyfotografovat jen s podmínkou, že mu na snímcích nebude vidět do obličeje. Jeho rodiče měli rádi zvířata, doma měli třeba leguána.
Vidím, že máte psa, kočku, papoušky a leguána. Byli asi milovníky zvířat. Proto podle vás dávali peníze na opuštěná zvířata?
Byli obrovští milovníci zvířat. Nebylo zvíře, kterému by nepomohli. Pomáhali finančně zvířatům v Zoo Ohrada v Hluboké nad Vltavou či v útulcích. Dětem z dětských domovů zase vozili peníze nebo i hračky. Vždy na vánoční svátky objížděli jihočeské dětské domovy, kde dávali peníze i třeba hračky nebo nepotřebné věci.
Proč podle vás loupili?
Vůbec si to neumím vysvětlit. Nepracovali sice, ale mně říkali, že táta je bookmaker, takže jsem žil v domnění, že táta živí rodinu. Myslel jsem si, jestli třeba něco nezdědil po rodičích z Německa a neotáčel peníze v sázení.
Jeho rodiče do Německa emigrovali v šedesátých letech. Kontaktovala vás už jeho sestra, která žije v Karlsruhe?
Zatím ne, nemá na mě číslo. Ale přemýšlíme se sestřenicí Pavlínou, s kterou teď v domě budu žít, že ji kontaktujeme my.
|
Lupiči-gentlemani bydleli v domku v Dubenci na Českobudějovicku. |
