Masopustní průvody z Hlinecka stanuly po boku exotických folklorních zvyků a slavností z celého světa. Španělé slaví zapsání slavného andaluského tance flamenca a katalánských lidských věží.
Francouzi a Mexičané se dočkali uznání své kuchyně, na seznam se dostala i středomořská strava založená na hojné konzumaci olivového oleje, zeleniny a ryb. V Lucembursku slaví zapsání každoročního procesí, při kterém se věřící drží za kapesníky a poskakují uličkami vesnice Echternach.
Provazce naolejovaných svalů se navzájem proplétají v zběsilém rytmu šalmajů a bubnů. To je Kirkpinar - tradiční zápasy v tureckém městě Edirne. Zápasníci soutěží o zlatý opasek a titul Velkého Pehlivana. Ceremoniář nejdříve ve verších vychvaluje schopnosti každého zápasníka, pak přichází asistent a důkladně muže polije olejem. Zápasy si může zkusit každý, na rase, náboženství ani národnosti nezáleží.
Huaconada je rituální tanec z peruánského města Mito v centrálních Andách. Rok co rok první tři dny v lednu tančí centrem města muži v maskách, takzvaní huacones. Během svátku představují ve městě nejvyšší autoritu, radu stařešinů. Tuto roli symbolizuje bič a výrazný nos jejich masek, který připomíná zobák kondora - ducha posvátných And. Taneční kroky i masky se dědí z otce na syna.
Na seznam UNESCO se dostala i jiná peruánská tradice. Nůžkový tanec z kečuánských vesnic dostal své jméno podle železných prutů, které každý tanečník drží v pravé ruce. V tanci soutěží zástupci jednotlivých vesnic, rozhoduje se podle toho, jak tanečník dokáže švihat pruty do rytmu. Tanec je extrémně náročný, často trvá až deset hodin.
V chorvatském městě Sinj se každý rok první srpnovou neděli na památku vítězství nad tureckou armádou v roce 1715 pořádá rytířský turnaj nazvaný Sinjska Alka. Zúčastnit se mohou jen muži z města Sinj a okolí. Rytíři na koních pádí mezi přihlížejícím davem po hlavní ulici a snaží se v plném trysku zasáhnout kopím kovový kroužek - tzv. alku. Uznání UNESCO se dočkala také tradiční výroba bohatě zdobených perníčků na severu Chorvatska.
Na seznam přibyl i Daemokjang, označení pro tvůrce tradiční korejské dřevěné architektury. Zkušení tesaří staví a opravují rodinné domy i monumentální chrámy bez použití jediného hřebíku. Každý Daemokjang je zároveň architektem i stavbyvedoucím. Tesařské umění se předává z generace na generaci. Každému tesaři trvá desítky let učení a praxe, než dosáhne pravého mistrovství.
Mezi cenné kulturní tradice se zařadila i čínská medicícna. Lidské tělo vnímá jako malý vesmír propojený kanály, které lze fyzicky stimulovat a podporovat tak seberegulující funkce těla. Akupunktura se snaží pacienta léčit vpichováním tenkých jehel, moxování spočívá v stimulaci tělesných kanálů hořícím pelyňkem.