Nutno říct, že kdo čeká divadelní verzi filmu, bude zklamán. "Neděláme remake, jen si v divadle hrajeme na film," říká režisér. Premiéra jeho nového díla je dnes večer v pražské La Fabrice.
Jako v Hollywoodu
Nápad zpracovat pro divadlo Godardova Bláznivého Petříčka dostal Butko už před pěti lety, kdy film viděl poprvé. Tehdy však počítal s úplně jinými herci.
Ze zkoušky hry Bláznivý Petříček: T. Vilhelmová, V. Dyk (zpívající)
Postupně se tak u něj vystřídaly různé dvojice a Dykovo jméno přišlo na přetřes až ve chvíli, kdy do projektu vstoupil Roman Holý. "Když za mnou přišel, že by chtěl k Petříčkovi napsat hudbu a třeba i nějaké písničky, věděl jsem, že potřebuju někoho, kdo umí nejen hrát, ale i zpívat," vysvětluje Butko. O Tatianu Vihelmovou si pak řekl sám Dyk. "Chvíli se kroutila, ale nakonec jsme ji přesvědčili," směje se režisér.
Výsledkem je hravé představení s písněmi a spoustou technických fines včetně zadní projekce.
"Když říkám, že si hrajeme na film, myslím to doslova. Hrdinové budou sedět v autě, za kterým promítáme záběry silnice - přesně jak se to dělalo za starých časů ve filmovém studiu," popisuje Butko a herci na jeho povel "jízdu" názorně předvedou.
Zároveň je ale zajímá každý detail: přesně v den našeho natáčení totiž své "auto" vyzkoušeli poprvé. "Kdy dostanu volant? A nebude přes karburátor vidět Táně pod sukni?" volá na režiséra Dyk, když se souká do ještě nedostavěného modelu s kapotou ze staré ledničky.
"Dosud jsem nic tak náročného nedělal. Adam Novák vymyslel kouzelnou scénu, ale dát ji dohromady, to je prostě fuška," podotýká Butko s tím, že snadné nebylo ani pořízení záběrů pro zadní projekce, jejichž autorem je Jan Truhlář.
"V Česku je téměř nemožné najít lokace, kde by nestála moderní budova nebo jiný rušivý prvek. Navíc jsme potřebovali moře. Za dotáčkami jsme si tak museli dojet do Maroka," říká.
Nechoďte na Belmonda
A jak to tedy bude se srovnáním film a divadlo? "Je mi jasné, že lidi srovnávat budou, ostatně navádí k tomu i sám název hry. My jsme se ale od filmu opravdu jen odrazili. Chtěl jsem udělat něco, v čem by byl ten jeho neklid," říká Butko a Vilhelmová přitakává.
Ze zkoušky hry Bláznivý Petříček: Vilhelmová a Dyk si hrají rádi
"Je to takové vybídnutí: pojďte žít, bláznit, trošku si dělat legraci," říká a vzápětí s Dykem vystřihne scénku, která její slova dokonale ilustruje.
"Mezi hlavní dvojicí neustále probíhají drobné hry. Někdy jsou vtipné, ale občas zajdou tak daleko, že je to až nepříjemné. A právě to oscilování mezi příjemným a nepříjemným mě na téhle práci baví nejvíc," doplňuje svou kolegyni Dyk.
Ještě, než stihneme odejít, poprosí, abychom vyřídili, ať na něj lidi nechodí jako na Belmonda. "Jsem Vojta, ne Paul," culí se. Fanynky, kterých má Dyk tisíce, s tím jistě nebudou mít problém. Na jejich Vojtu nemá nikdo, natož nějaký Paul.
