I když od tragické události uplynulo už půl století, ze vzpomínek pamětníků po tak dlouhé době nevymizely ani drobné detaily.
Co se stalo před 50 lety u Stéblové |
"Ve vlaku jeli oba moji rodiče. Otec propadl podlahou zničeného vagonu a několik desítek metrů byl ještě vlečen po pražcích. Měl zpřelámaná žebra a přišel o boty, ale hned se bos snažil najít maminku. Nenašel ji, záchranáři ji našli později mrtvou, navíc ji poznali jen podle hodinek," vyprávěl Josef David.
O tom, jak neštěstí zasáhlo do jeho života, se malý syn dozvěděl až druhý den po příchodu ze školy. On a čtyři desítky dalších lidí, které nehoda také poznamenala, se sešli u malého pomníčku na místě tragédie, při které přišlo o život 118 lidí a přes sto jich bylo zraněno.
Událost stále bolí
Je padesát let dost dlouhá doba na to, aby se na nehodu dívalo jako na historickou událost? Dojetí některých pamětníků dokazovalo, že ne. "Ve vlaku jel můj bratr, z naší vesnice Čeperka tam bylo celkem třináct lidí, nepřežil nikdo," vzpomínal Václav Urbanec.
Účastníci pietní vzpomínky se netajili tím, že obrázek nehody bylo to nejhorší, co v životě viděli. "Byl to strašný pohled, desítky znetvořených těl. Mnoho rodin postihlo strašné utrpení," dodal Urbanec.
Kdo byl na místě nehody poprvé, mohl být překvapen, na jak dlouhém a rovném úseku se nehoda stala. Tehdy však byla mlha a viditelnost byla jen pár desítek metrů. Podél tratě nevede žádná cesta, a tak byla marná i snaha výhybkáře ze stanice Stéblová dohonit vlak na kole.
Stejně tak selhala snaha výpravčího telefonovat hlídači ve strážním domku, aby vlak od Pardubic zastavil. Ten zvedl telefon právě v okamžiku, kdy mu vlak projížděl před okny.
Vzpomínky muže, který nehodu přežil |
Na místě zůstalo zapáleno několik desítek svíček. Událost je i po půl století živá a pro řadu lidí stále bolestivá.
