Piňera vzdal horníkům poctu za statečnost, s jakou čelili situaci, "která začala jako možná tragédie, aby skončila jako opravdové požehnání".
"Naučili jste nás vážit si toho, co je skutečně důležité. Ať žije život, ať žijí horníci!" zvolal Piňera.
"Díky Bohu jsme venku a jsme volní," prohlásil vedoucí skupiny Luis Urzúa, který důl opustil z havířů jako poslední. "Jsme hluboce vděčni vám všem, našemu prezidentovi, našim ministrům, celému Chile, je to něco, co bychom si nedokázali představit," dodal.
A právě proti Piňerovi, ministrům i svým zachráncům se poté horníci postavili ve fotbalovém utkání. Jejich tým Naděje se brzy dostal do vedení, skóroval Franklin Lobos, dřívější profesionální fotbalista. Vládní tým se ale brzy vzchopil a nakonec vyhrál 3:2. Gól dal i prezident Piňera.
Týmy netvořily klasické jedenáctky. Aby si zahrálo co nejvíc mužů a aby mohli často střídat, kopalo za jeden tým vždy šestnáct hráčů. Na hřišti tak bylo i s rozhodčím symbolických 33 fotbalistů.
Z 33 horníků se po jejich osvobození z dolu stali celebrity. U prezidentského paláce Le Moneda, kam se dostavili v doprovodu svých rodin, na ně čekal několikatisícový dav. S ním se havíři srdečně zdravili a objímali.
Podzemní kalvárie trvala 69 dní a skončila 13. října vyvezením všech horníků na povrch. Kromě šťastného konce v podobě záchrany všech havířů bez zásadní úhony na zdraví ale má ještě další pozitivní dopad: přispěla i k urychlené reformě legislativy o bezpečnosti práce, jež bude předložena už v příštích dnech.
