Juke: legrační nissan s dobrým podvozkem má neskromnou cenu

  • 72
Nissan Juke je extravagantní, ulítlý, ale roztomilý a mnohým se určitě bude líbit. Cena atakující 400 tisíc je ovšem trochu extravagantní také. Na cizích trzích jde neotřelý městský teréňák na dračku. České prodeje se právě rozjíždějí.

Ta žába s vykulenýma očima vypadá prostě divně, odpověděla kamarádka na dotaz, jak se jí líbí nový Nissan Juke. Prý by si ho ani za nic nekoupila. Naopak další známá se netajila nadšením a já s ní souhlasím. Hravý Juke se mi líbil už na ženevském autosalonu, kde měl premiéru, a naživo vůbec nezklamal.

Jako auto do města je opravdu atraktivní, a délku 4,1 metru, jen o pár "čísel" přerůstající malá auta typu Škody Fabia, by mu díky svalnatým blatníkům a offroadovému "looku" nikdo nehádal. Prostě zajímavé, sexy a trendy auto. Jen s tím řízením to přepískli...

Přeposilované a nepřesné

Málokdy se mi stalo, že bych měl z řízení nějakého auta tak divný pocit jako právě u juku. Absolvoval jsem s ním první jízdu ve stejné době, kdy jsem měl na týdenní test rodinnou merivu od Opelu. A přestože jsou oba vozy přibližně stejně velké, dojem z jejich řízení byl nesrovnatelný ve prospěch toho německého.

Nejdřív jsem v juku docela dlouho hledat tlačítko, jímž bych charakteristiku posilovače změnil, tak jak to uměly třeba městské Fiaty Punto, které po zmáčknutí tlačítky City nabídly opravdu možnost točit volantem jedním prstem. U nissanu je to bohužel standard.

Přeposilované a naprosto odtažité řízení nezprostředkovává téměř kontakt s vozovkou, auto je neustále potřeba řídit a korigovat volantem. Nejhorší to bylo na nekvalitní venkovské silnici s pokleslými krajnicemi, tady jsem se opravdu bál, že navštívím pangejt. Obrovská škoda, protože jinak je juke hodně povedený vůz. Ale nastavení posilovače možná ještě bude schopen výrobce upravit.

K ujetí asi dvou stovek kilometrů jsem si vybral nejslabší prodávanou motorizaci s benzinovým motorem 1.6. I když nejslabší, 86 kilowattů je dost; ovšem další šestnáctistovka v nabídce, s přímým vstřikem benzinu a dopovaná turbem (1.6 DIG-T), už nabízí 140 kW.

Právě slabší motor je spřažen bohužel s pouze pětistupňovou převodovkou; silnější má šestku, která atmosférickému agregátu dost chybí. Podruhé škoda, protože "šestikvalt" se dnes montuje i do levnějších aut, než je juke se základní cenou 370 tisíc korun...

Takhle točí na dálnici ve 130 km/h 4 000 otáček, při 90 rovné tři tisíce, což je dost. K tomu se přidá poměrně značný hluk, který úplně vybízí k tomu, aby tam řidič onu "šestku" vrazil a motoru ulevil. Naopak na volnoběh jeho ševelení ani trochu neslyšíte. Na druhou stranu je benziňák hodně točivý, zrychluje s chutí i díky nové technologii zdvojených vstřikovačů paliva, je taky dost pružný, při 1 500 otáčkách zvládne jet na pětku.

Jakoby se tvůrci snažili opravdu vytvořit automobil, který nikdy neopustí městské ulice. Charakteristika motoru i řízení by tomu napovídaly. A ještě spotřeba: jezdil jsem za 6,4 litru na 100 km, což není špatné, protože jsem vůz nijak zvlášť nešetřil. To odpovídá přesně údajům výrobce. Ten také uvádí, že zrychlit z 0 na 100 km/h dokáže šestnáctistovkový juke za 11 sekund.

Komfort především

Ale dost už kritiky, juke má spoustu pozitivních stránek. Tou nejvýraznější je nesmírně pohodlný podvozek, který zdědil "offroadové geny" svých větších bratrů x-traila a qashqaie. Všechny nerovnosti včetně výtluků a železničních přejezdů tlumí s naprostým přehledem. Daní za měkčí nastavení jsou mírné náklony v zatáčkách, což ale u crossoveru nepřekvapí.

Nejpřitažlivější je ale u juku vzhled. O atraktivní svalnaté a "bachraté" karoserii už byla řeč, ovšem daní za její tvar je špatný výhled dozadu přes zadní okno, což ovšem alespoň částečně kompenzují velká zpětná zrcátka. Při pohledu dopředu se mi líbily vyvýšené body na světlech, řidič pak dobře vidí, kde auto končí.

Uvnitř jsem téměř nenašel prostor ke kritice, snad až na to, že u mého konkrétního testovacího vozu už nefungovalo výškové nastavování sedačky. Potěšil mě dostatek odkládacích prostor. Do dvou držáků na středovém tunelu (je lakovaný podle barvy karoserie) se vejdou nejenom kelímky s kávou, ale i velká lahev s pitím, tu s troškou snahy nacpete i do dveří; veliká je i odkládací palubní schránka.

Výborná je gumou měkce vypolstrovaná podložka u řadicí páky pod ovladači klimatizace, dá se tam odložit mobil nebo přehrávač mp4. Opravdu tam drží a ani se neodře. A hned vedle je zdířka na připojení zmíněného přístroje k autorádiu. Ovladače klimatizace jsou velké, kulaté, ovládání je maximálně intuitivní.

Bez výhrad chválím posaz (skoro rozvalení) v dost vysokých opěradlech a dlouhých sedácích. Palubní deska neutiskuje pravé koleno, jako u mnohých malých aut, naopak; vzadu stejně jako u nich, budou mít dlouháni problém s prostorem pro hlavu. Tlustý volant se výborně drží, dva budíky jsou krásně čitelné, mezi nimi jsou digitální palivoměr a teploměr chladící kapaliny.

A na závěr jsem si nechal největší radost: řazení. Neuvěřitelně krátké dráhy řadicí páky doprovází příjemné kovové cvaknutí při zašoupnutí "kvaltu", tak krásně se mi ještě v žádném autě neřadilo. Páka je navíc hezky po ruce na středovém tunelu.

Ceny nemírné

Juke chce být pouze trendovým autem pro mladé a bohaté, někdo jiný si ho těžko koupí. Tak razantní názor ospravedlňuje pohled do ceníku. Začínat totiž na 370 tisících za čtyřmetrové auto neprémiové značky bez klimatizace, to chce odvahu. Nissan ji má, uvidíme, jak dlouho mu vydrží. V minulých letech po počátečním nastřelení cen u modelů tiida a qashqai pak razantně zlevňoval, i o desítky až stovku tisíc. U juka je k mání i pohon všech kol, ovšem výhradně s nejvyšší výbavou Tekna, a za 600 tisíc korun. Můžeme si tipnout, kolik se jich asi v Česku prodá... A jakou tedy jukovi vystavit závěrečnou známku? Řazení a podvozek za 1, motor za 2, řízení za 4, co z toho vznikne? Taková slabší dvojka. A přesně takový jsem měl z nového městského "křížence" dojem.