Zde je moje hitparáda, mých pět nej. Konkurence byla tvrdá, jen těsně se nedostalo například na scénku, jak liberecký kandidát Petr Černý loví ryby v díře nespravené silnice či jak pražská uchazečka Markéta Reedová na kohosi křičí, aby už nikdy nekradl, a mezitím jí někdo šlohne bábovku.
Poslední místo v mém žebříčku zaujal boxer Zdeněk Škromach. Voličům naservíroval ten nejprvoplánovější doják, jak se nemocná paní nemůže léčit, protože pojišťovně došly peníze, a stará babička se bojí budoucnosti. Škromach se za ně jde bít do Senátu, jenže vidině bezplatného zdravotnictví, kde všichni dostanou vše, by víc slušela image iluzionisty Copperfielda.
Těsný souboj o páté místo svedl se Škromachem animovaný liberecký primátor Jiří Kittner, který v klipu Chyť si svého motýlka zpívá o úspěších města, jako je zoo či tramvaje. V závěru se pod logem občanských demokratů rozsvítí Ještěd, přijede i kreslená Kačenka Neumannová na lyžích. Kdyby se cenila troufalost, bylo by to za sto bodů.
Třetí místo: na operačním stole leží pacient Bolek Polívka a pod hábitem se mu cosi hýbe – ha, lahev slivovice jako úplatek pro pana doktora. „Stačí třicet korun,“ namítne laskavě hodný primář Sova-Julínek. Celkem trefné. Akorát pozor, chybička se vloudila, v nemocnici je to za šedesát a co nevidět za stovku. Zpracováním jde navíc o veskrze banální osvětovou agitku jako z 219. dílu Ordinace v růžové zahradě.
Na druhém místě žebříčku vykračuje kandidující zpěvák Honza Kalousek, který, jak všichni víme, chodí ulicí. Jakousi pražskou ulicí, v ní mluví různí lidé a nikomu z nich bohužel není až na jméno Honzy Kalouska rozumět, protože nikdo není Čech. Realisticky výstižné, nejspíš Kalousek chodí Václavákem.
Prvenství za nejlepší umělecký dojem, a to teď se vší vážností, zaslouží klip Dvanáct statečných odkazující na slavný western (dvanáct proto, že tolik nových sociálnědemokratických senátorů je třeba, aby měla opozice převahu) v aranžmá akčního thrilleru. Voliči se dozvědí, že existuje malá skupina mocných a bohatých jedinců, kteří si myslí, že mohou absolutně vše, třeba vjet v bavoráku na přechod a přejet holčičce plyšáka.
Před kancelářskými budovami sedí chudí a hladoví nezaměstnaní a hluboký hlas v angličtině s českými titulky tónem evokujícím zánik světa říká: „Zoufalství a beznaděj se pro většinu lidí staly dennodenní realitou.“ Tolik jasný vítěz: za kameru, hudbu, efekty. Až na ten obsah tedy... Ale co, takový normální akční kýč.
Zajímalo by mě akorát, kolik z toho všeho jsme zaplatili z našich peněz a zda by nebylo smysluplnější nasypat ty peníze rovnou všem zmiňovaným chudým nemocným lidem, zvířátkům a silnicím. Anebo pojmout klipy čistě jako kulturní zážitek, zavřít je na výstavu a vybírat vstupné. Jen aby na to nechtěli, filutové, příspěvek třeba ze Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie.
