SLAVNÉ FOTOGRAFIESeriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
Jasuši Nagao pracoval v roce 1960 už osmým rokem pro tokijský deník Mainiči. Patřil mezi ty typy, kteří odvádějí poctivou práci, ale z davu ničím nevyčnívají. Ani 12. října 1960 ráno nic nenasvědčovalo tomu, že by měl v jeho osudu nastat nějaký zásadní zvrat.
Nagao dorazil do práce na desátou a fotoeditor ho vyslal na politickou debatu do haly Híbija. Na válku slov ve stylu amerických debat mezi šéfem Japonské socialistické strany Inejrem Asanumou a liberálně-demokratickým premiérem Hajato Ikedou muselo stačit dvanáct políček.
Čtete rádi idnes.cz? Dejte nám svůj hlas v anketě Křišťálová lupa. Hlasujte ZDE |
Nagao film zasunul do svého foťáku 4x5 Speed Graphic Camera a krátce po druhé hodině odpoledne dorazil do haly, ve které už sedělo tři tisíce fanoušků obou nesmiřitelných táborů, které v tu chvíli soupeřily o křesla v nadcházejících parlamentních volbách. Když se Asanuma postavil za řečnický pultík, začali pravicoví štváči pokřikovat "Drž hubu komunisto" a na pódiu přistály první předměty.
Zbylo jen jedno volné políčko
Nagao si to přesto neohroženě nakráčel k řečníkovi, v jehož blízkosti už stálo patnáct kolegů. Hbitě vyfotil pět celkových pohledů na sál, třikrát zmáčkl spoušť, když hovořil předřečník a třikrát namířil objektiv na Asanumu. Ve foťáku mu tak už zbývalo jen poslední volné políčko.
Záběry z politické debaty ukazují, jak se mladý fanatik vrhnul na pódium a bodl šéfa japonských socialistů.
Pravicoví provokatéři se při Asanumově řeči neovládli a začali pohazovat stohy papírů. V tu chvíli zakročili muži zákona a jali se buřiče zpacifikovat. V patách jim byla skupina fotografů a Nagao u pódia náhle osiřel jen s kolegou z agentury Kjódo a deníku Tokio Šimbun.
snímek v životě nagaa Japonský fotograf Jasuši Nagao Jasuši Nagao se stal ze dne na den slavným. Už v roce 1960 vyhrál jeho snímek World Press Photo a o rok později získal jako první cizinec Pulitzerovu cenu za zpravodajskou fotografii. Ta mu umožnila volně cestovat do světa, což většina Japonců v té době nemohla. Nagao opustil noviny v roce 1962 a stal se fotografem na volné noze. Zemřel loni v květnu ve své koupelně přirozenou smrtí. |
Náhle se z davu nenápadně prodral sedmnáctiletý student Otoja Jamaguči. Fanatický příznivec krajní pravice vyskočil po schodech na pódium a řítil se k nic netušícímu řečnícímu Asanumovi. Nagao instinktivně vyměnil na přístroji ohnisko z deseti na patnáct stop.
"Myslem jsem, že Jamaguči nese hnědou hůl, kterou chce Asanumu udeřit," vzpomínal později fotograf. Jenže fanatik v ruce třímal 30centimetrový meč zvaný vakizaši, který používali samurajové. Jeho čepel za pár vteřin vklouzla hluboko do břicha šéfa japonských socialistů.
Náraz odhodil Asanuma mimo řečnický pultík a Nagao se s vědomím, že už má k dispozici jen jeden snímek, musel rozhodovat rychle. Čistší záběr se ve skrumáži lidí, kteří vtrhli na pódium, objevil jen na zlomek sekundy. Jamaguči se vysmekl z obklíčení a ještě jednou vytasil meč.
V amoku namířil ostří opět na Asanumovo břicho a v tu chvíli Nagao vyfotil poslední volný snímek, který se ukrýval v útrobách jeho přístroje. Těsně poté, co Nagao na chvíli zastavil koloběh času, meč opět zajel hluboko do Asanumova těla a způsobil mu druhé smrtelné zranění.
Chtěl jsem zabít i další, řekl vrah a oběsil se
Když se v Mainiči dozvěděli, že se politická debata proměnila v krvavou lázeň, popadli tři fotografové foťáky a spěchali do haly. Nagao dal okamžitě film řidiči, aby ho zavezl do deníku a zavolal do redakce, že má dobrý snímek. Pak spěchal do nemocnice, kde se dověděl, že Asanuma řež nepřežil.
JAK se fotka proslavilaO to, aby fotografii znal celý svět, se postarala agentura United Press International (UPI). Sídlila ve stejné budově jako Mainiči a měla s deníkem dohodu, že může používat jeho fotografie. Snímek tak okamžitě putoval radiotelegrafem přes oceán do New Yorku k hlavnímu fotoeditorovi Haroldu Blumenfeldovi. Ten se zasadil za to, že fotografie ráno vyšla v hlavních světových novinách a přihlásil ji také do různých fotografických soutěží. |
Událost dramaticky zamíchala s osudy všech aktérů. Jamaguči do policejního protokolu zalitoval, že byl schopný usmrtit jen Asanumu. Ve skutečnosti prý chtěl ubodat ještě komunistu Šanzo Nosaku a předáka učitelských odborů Takešiho Kobajašiho.
Policistům mladík také přiznal, že vražedný nástroj našel týden před krvavým běsnění na otcově toaletě. To bylo ale zároveň jeho poslední doznání. Druhý listopadový den pastou na stěnu své cely v zařízení pro mladistvé napsal: "Sedm životů pro moji zemi. Deset tisíc let pro jeho veličenstvo, císaře".
Potom natrhal povlečení z postele na pruhy, svázal je dohromady, zavěsil na světlo nad záchodovou mísou a oběsil se. Celý tento rituál se jmenuje ovabi a v samurajské tradici je jakousi omluvou všem, kterým smrt Asamuny způsobila bolest.
