RECENZE: Oddaný fanda soulu Collins vydal album vhodné pro karaoke

  • 0
Bývalý bubeník Genesis vydává sólovou desku po osmi letech. Klasickými hity z Motownu si udělal radost, ovšem auru originálů nepřekonal.

Nahrávat desku Going Back musela být nádhera. Phil Collins se na ní vrací k období mladého amerického soulu šedesátých let, kdy i jeho domovským britským hitparádám diktovala vydavatelství jako Tamla nebo Motown.

Rozhodl se ji složit výhradně z coververzí písniček, které si zamiloval už coby puberťák, natočit nové album staře, jako poctu.

Splněný klukovský sen

Z říše "šéfa soulu" Berry Gordyho, jenž oba zmíněné labely založil a časem spojil v jedné společnosti, se mu pro to dokonce povedlo rekrutovat několik původních hudebníků, kteří ve studiové kapele The Funk Brothers dávali onen neopakovatelný puls písničkám The Supremes, The Temptations, The Four Tops, Jackson 5 a řadě dalších.

Místo, kde vznikal ten nejlepší soul

Slavné detroitské vydavatelství Motown se zasloužilo o integraci hudby černých interpretů do americké pop-music.

Jackson 5 a Diana RossDesky tu vydávali Smokey Robinson, Diana Rossová, Stevie Wonder, Marvin Gaye, Lionel Richie či Jacksons 5 i sám Michael Jackson. Label loni oslavil padesát let od svého založení (připomeňte si ZDE).

Pod vedením Berryho Gordyho se Motown stal prvním labelem, jejž vlastnil Afroameričan a který dosáhl masového úspěchu. Motown sound se stal pojmem a ovlivnil řadu umělců včetně Beatles, Beach Boys či The Who.

Přestože ztratil cit v ruce a už nikdy neměl bubnovat, přilepil si prý ve studiu paličku páskou a zvládl to. Atmosféra nahrávání mohla být magická, protože si evidentně plnil klukovský sen - ve svých devětapadesáti se konečně stal součástí hitů, které ho formovaly v mládí.

Rocker, jemuž něco chybí

Sentiment Phila Collinse, který se ostatně projevil už dříve třeba předělávkou The Tears of a Clown od Smokeyho Robinsona, je pochopitelný, ale zanechává rozporuplný dojem.

Hudební verze podle zadání kopírují originál, ale Collinsův heliový zpěv působí v řadě momentů až nepatřičně.

Nedokáže ze sebe setřást stigma britského rockera, který se jen snaží přiblížit ohromné emocionalitě originálů a přitom mu chybí víc než dětství strávené vyřváváním gospelů v kostele.

Zatímco v originále písničky (Love Is Like A) Heatwave pumpuje vokální trio Martha and The Vandellas sloky i refrény nezdolnou, hrubou a živoucí energií, která podprahově strhává k tanci, Collins zůstává uhlazeným gentlemanem, nepřekračuje hranice, zůstává kdesi uprostřed, a u jeho podání se vám proto bude chtít maximálně tak usrkávat čaj.

Deska Going Back je jako perfektní karaoke, a i když ho shodou okolností nahrál skvělý muzikant, který je beze všech pochyb oddaný fanoušek soulu, pořád je to jen karaoke.

Phil Collins si udělal radost, ale ani v jediném okamžiku se mu nepodařilo překonat auru originálů. Důvod, proč poslouchat zrovna jeho verzi psychedelické Papa Was a Rollin' Stone, když ji už před osmatřiceti lety naprosto geniálně nahráli The Temptations, se tak jako u zbytku alba hledá jen těžko.

Phil Collins: Going Back
CD, cena 439 korun
Hodnocení MF DNES: 50 %