"Do toho přece nepolezu!" říkám si v duchu, když se ozve řev motoru v zatáčce a následně prosviští po rovince závodní tahač.
Za pět minut už mne mechanici poutají do sedadla spolujezdce. Pevně utahují pásy a pilot trucku, Švýcar Markus Boesiger, ukazuje na helmu. Tu si nasazují sám, ale zapíná mi ji opět mechanik.
S upevněním helmy musel pomoct technik.
Pak zabouchne dveře a rozjíždíme. Chvíli mi připadá, že na dráze spíš poskakujeme. "Asi to auto není stavěné na nízké otáčky a malou rychlost," říkám si v duchu coby laik.
Pak už nepřemýšlím vůbec. Boesiger prudce zrychluje, vzápětí brzdí před dvojitou zatáčkou. A zase přidává plyn. Ze svého těla vnímám jen žaludek. Hledá si nové místo pod levými žebry, pak pod pravými, načež se někam vzdálí. Nebo aspoň o sobě nedává vědět.
V kabině trpí redaktor MF DNES.
Hlava s těžkou helmou se kývá, jak nařizuje odstředivá síla v zatáčkách. Nohu mám zapřenou o rám auta a ruce svírají pásy, jimiž jsem připoutaný. Jinde se chytit ani nemohu.
Kdy přijde to pomalejší kolo?
Matně si vzpomínám, že v boxech jsem slyšel nějaké řeči o pomalejších a rychlejších kolech, a tak si říkám, že třeba to pomalejší kolo teprve přijde, že mi Boesiger zatím ukazuje, co umí.
Najíždíme do druhého kola a já poznávám, že pomalou jízdou bylo myšleno to předtím. A že Boesiger si asi nechal nějaké triky v rukávu.
Doplnění paliva a výměna mokrých pneumatik za suché.
Kupodivu si ale uvědomuji, že jízda není nepříjemná, jak jsem si myslel. Už jsem si trochu zvykl a konečně se mohu po kabině rozhlédnout.
Trochu mne zklamala - je to pracovní prostředí, všude čouhají nějaké dráty. Na Boesigera příliš nevidím, hlavu v helmě mi zakrývá rám zpevňující kabinu.
Zato Švýcarovy ruce vidím dobře a žasnu: řídí naprosto v klidu, přestože se mnou to pořád hází. Bez známek vzrušení řadí a točí volantem, přestože skáčeme přes hrboly v zatáčkách.
Napadá mne, že takhle v klidu řídím taky - ale jen svoje osobní auto, a to když jedu osmdesátkou po prázdné rovné silnici. "Jo, to je přesný postřeh. Marcus je pořád takový," směje se později mému přirovnání elektroinženýr stáje MKR, za niž Boesiger jezdí, Bedřich Frieser.
Klidné otáčení volantem vysvětluje jednak zkušenostmi pilota, jednak posilovačem řízení. "Je asi dvakrát silnější než u normálních náklaďáků," dodává inženýr.
Konečně cíl. Nebo že by ne?
Třetí z plánových okruhů si zpočátku vyloženě užívám. Ale zhruba v polovině trati na mne doléhá únava. Stíhám sice už dokonce i číst reklamy nad závodním okruhem, ale neustálé napětí a natřásání vyvolává pocit, že je to fajn, ale už to stačí.
Zážitků mám dost. A s úlevou si říkám: dobře, že je konec.
Boesiger má jiný názor. Evidentně si za volantem užívá. Vjíždíme do čtvtého kola.
"Řekli mu vůbec, že jedeme jen třikrát?" přemýšlím ve chvíli, kdy cítím, jak nám zadek auta ujíždí v zatáčce do strany a vzápětí se vyrovnané auto zase řítí do zatáčky.
Naštěstí brzy klesají otáčky a za pár vteřin pilot míří do boxů. Probírám svoje pocity. I z jejich množství a intenzity jsem unavený. Ale také překvapivě potěšený. Cítím, že se usmívám.
Divoká jízda skončila.
Zastavujeme, aby mě mechanici odpoutali. Sundavám helmu a otočím se na Marcuse Boesigera - smějeme se na sebe a ukážeme si vztyčený palec, že jako dobrý. Asi oceňuje, že jsem jeho jízdu přežil. Já tím chválím jeho mistrovství.
"Zajeli jste spolu okruh za 2:04,64, těsně nad dvě minuty. To je na úrovni nejrychlejších kol v závodě," studuje Frieser později údaje z počítače.
A přidává další zajímavá čísla. Motor má objem 12,8 litru, výkon 1100 koní. Nejvyšší rychlost je 160 kilometrů v hodině - ale to jen proto, že to nařizují předpisy automobilové federace a hlídá omezovač rychlosti.
A spotřebu? "No, nevím přesně, ale asi to bude sto na sto. Tedy zhruba sto litrů na sto kilometrů," říká Frieser.
Závod za 30 tisíc euro
Závodní trucky mají speciální stavbu kabiny i podvozku, aby na trati lépe seděly. Motor je ale kupodivu původně sériový. I když částečně upravený mechaniky z renaultu, aby podával vyšší výkon.
Evropský šampionát trucků jezdí v letošní sezóně dvě české stáje. Obě jsou ze severních Čech, z Roudnicka. MKR Technology je v seriálu prvním rokem. Markus Boesiger v jejích barvách je zatím třetí.
Truck na mosteckém okruhu.
"Jedno auto na jeden závodní víkend stojí asi 30 tisíc euro. Celá sezona nás vyjde zhruba na půldruhého milionu eur. Ale záleží, kolik se musí po každém závodě měnit třeba plastů," řekl majitel stáje Mario Kress.
Jízda v závodním trucku byla skutečným zážitkem. Netvrdím, že je ze mne fanda motosportu. Ale Markus Boesiger má jistotu, že jeho fanouškem jsem se stal určitě.
