Co dělá producent dva dny před premiérou?
Jsme v období, kdy se musí doladit všechno, co se během maratonu zkoušení nestihlo. Opravy dekorací, kostýmů, drobnoti kolem světel a zvuku. Chci mít o všem přehled. Neznamená to, že jsem u toho, když někdo přišívá knoflík na šatech, ale vím o tom, že je ještě třeba to udělat. A řeším nervozitu mezi herci a zbytkem týmu. Premiéra je vyústění dvouměsíční intenzivní práce a v téhle chvíli je napětí nejvíc. Takže funguji jako hromosvod.
Robin je nejdražší muzikál v historii Kalichu.
To je tím, že se snažím udržet naše inscenace na evropské úrovni. Nemůžeme se blížit newyorské Broadwayi, kde mají úplně jiný rozpočet, ale s evropskou špičkou se srovnávat můžeme. Dovybavil jsem divadlo novým zvukovým pultem a světly, což se v rozpočtu muzikálu projevilo. Navíc používáme výjimečné dekorace: padající stromy a provazové žebříky v Sherwoodu jsou zpevněné hydraulikou, herci na nich tančí, skáčí, to si nevystačíte s kašírkou.
Kdo je Michal Kocourek
|
Bývalý dětský herec je dnes ředitelem Divadla Kalich. Produkoval muzikály Hamlet, Galileo, Krysař, Touha, Tajemství, Johanka z Arku či Jack Rozparovač.Kolik tedy Robin Hood stál?
Řádově miliony.
Kromě peněz záleží i na tématu. Máte nos na výběr takového, které přitáhne diváky?
Všechny tituly, které jsem dělal, jsem dělal instinktivně, s maximální vírou, že je to správně. Tou musíte nakazit celý kolektiv v divadle. Zatím se to vždycky povedlo. Ale definice dobrého muzikálu, která by fungovala předem a zajistila by jeho prodej, neexistuje. Nejsložitější pro producenta je sestavit tým, který takovou představu dokáže naplnit. Podstatné jsou všechny složky od hudby, libreta, přes světelný design, zvukaře až po kostýmy nebo inspici.
Z muzikálu Robin Hood
Přesto nejvíc muzikál prodávají jména na plakátech.
V Čechách ano. Specifikem pražských muzikálů je, že v nich vystupují popové hvězdy. Je tomu tak od dob, kdy obecní vkus určovala televize Nova se svými estrádami. To není nikde ve světě. Snažíme se o postupnou změnu. Ne že bych tu nechtěl mít hvězdy a ne že mezi nimi nejsou umělci pro muzikál ideálně disponovaní. Ale prvotním impulzem pro diváka má být kvalita divadla a představení, které nabízí. I proto jsme některé herce do Robina vybírali pomocí televizního konkurzu, kde jsme mohli najít v nové generaci talenty, o kterých ještě nikdo neví, ale jsou dobří. Muzikál není koncert. Na druhou stranu tak dobrý režisér jako Ján Ďurovčík dokáže rozpoznat talent pro tanec nebo herectví i u zpěváků, kteří se těmto disciplínám dosud nevěnovali.
Jak jste vůbec přišel na Robina Hooda?
Seděl jsem s Gábinou Osvaldovou a Ondřejem Soukupem nad Johankou z Arku a řeč přišla na to, jakým titulem na ni navážeme. Gábina chtěla dělat adaptaci nějaké fantazy pro celou rodinu, Ondřej si zase vzpomněl na projekt In the Wood. Mávl jsem nad tím rukou a řek: To už to rovnou může být Robin Hood. Gábina vytřeštila oči, já jsem znejistěl, co jsme to plácnul. Tohle téma v sobě nosila asi pět let, jen o tom nikomu neřekla. Za půl hodiny jsme přišli na to, jak to uděláme. Jedna z prvních otázek byla, kdo muzikál bude režírovat, hned jsem volal Jánovi Ďurovčíkovi a ptal jsem se, jestli by do toho šel. Během deseti vteřin řekl, že ano, za dva dny byl v Praze a celé se to rozjelo.
Z muzikálu Robin Hood
Pak se k tomu přidal televizní casting Cesta ke slávě. Neměl jste strach, že se přihlásí jen polena?
Člověk si nemůže být jistý vůbec ničím, ale věřit musíte. Z dvanácti set přihlášených bylo sto lidí dobrých, dvacet přímo výborných, měli touhu na sobě makat, což je nejcennější. Talent dělá třicet procent úspěchu, zbytek je práce. Dám příklad: Pronikli jsme smuzikály z Kalichu na korejskou muzikálovou scénu. A vždycky, když letíme ztamních premiér, říkám si, jaký je to zážitek sledovat Korejce, jak makají, jak jdou za svým.
V čem jsou jiní?
V penězích to nebude. Nevím. Herci tam jsou všestranní a zřejmě mají v krvi asijsou disciplínu a pracovní morálku, takže když večer po zkoušce skončí připomínky, jdou ještě na hodinu cvičit jógu.
Z muzikálu Robin Hood
Není to i tím, že u nás, aby se herec uživil, musí dělit síly a čas mezi víc projektů?
Možná ano. Venku to tak nefunguje. Vezměte si herce z company na muzikálových scénách v Londýně. Berou čtyři sta padesát liber za týden, tedy za osm představení, což je v přepočtu asi sedmnáct set korun za večer. To je srovnatelné s našimi podmínkami. Ale tam jde o prestiž těch scén, z West Endu se snáze dostanete na Broadway. A odtud do Hollywoodu.
