Argumenty jedné strany jsou jasné: barbarská zábava, kdy se v aréně pro potěšení diváků týrá býk, který je pomalu mučen, aby byl nakonec krvavým způsobem obětován, nepatří do 21. století.
Zastánci koridy tomu oponují dvěma argumenty. Skutečné barbarství je podle nich to, co jsme vytvořili v podobě "průmyslové" produkce masa. Život býka určeného pro arénu je oproti zvířatům z jatek dlouhý a jeho konec je důstojný. Kdo tedy bojuje proti býčím zápasům, ale dá si rád hovězí, je tak trochu pokrytec. A za pozornost stojí i druhý argument: řeč je tady totiž o španělské kultuře a tradici.
O původu býčích zápasů nepanuje úplná shoda, jejich kořeny je však třeba hledat ve starověku. S býky bojovali muži na Krétě, podobně se bavili i piráti v Anatolii (dnes Turecko), římští legionáři zase vyznávali kult, k němuž patřilo obětování býka. Římané vůbec měli zálibu v trochu drsnější zábavě. Je možné, že do Hispánie (dnešního Španělska) přinesli zápasy muže s býkem jako součást gladiátorských her právě oni.
Až do 18. století to byl spíše něco jako rytířský turnaj. S býkem bojovala šlechta, ovšem z relativního bezpečí koňského hřbetu. Současná podoba koridy vznikla okolo roku 1720, kdy muži sestoupili z koně a postavili se býkovi tváří v tvář. Postupně vznikla přesná pravidla celého spektáklu, která platí dodnes a která dělají z býčích zápasů skoro rituální podívanou.
Rituály v aréně
Co se tedy v aréně děje? Součástí menu je obvykle šest býků, o něž se podělí dva matadoři. Začíná se slavnostním průvodem, všichni jsou oblečeni do zdobených kostýmů ve stylu andaluské módy z 18. století. Každý matador má k ruce svůj tým pomocníků.
Toreador, nebo torero?Správnější je torero. Toreador je ve španělštině už zastaralý výraz, označoval každého, kdo bojuje s býky. Torero je umělec, který musí zvládnout všechny fáze zápasu: Manévrovat se žluto-fialovou pláštěnkou, navést býka od kopí pikadora, zarazit mu do hřbetu banderilly, připravit zvíře k poslední ráně pomocí mulety (rudého šátku) a konečně ho jednou ranou meče zabít. Každý torero je nejdříve novillero, který bojuje (a učí se) s mladými a menšími býčky, až po několika letech se může stát matadorem a zabíjet půltunová zvířata. |
Poslední fáze je už jen sólovou show matadora. Předvede, co umí s rudým šátkem, snaží se býka vodit co nejtěsněji kolem sebe, aby dokázal, že se nebojí velkého a silného zvířete (býci pro arénu váží skoro půl tuny). Musí pracovat rychle, protože býk je učenlivý a když pochopí, že nebojuje s šátkem (jeho barva je nepodstatná, býci jsou barvoslepí), ale s člověkem, jeho šance prudce vzrostou. Ve správný čas ho pak matador zabije mečem. Musí se trefit mezi lopatky, přímo do srdce.
Fanoušci považují koridu za férový sport. Zdůrazňují, že býk má určitou (ale nevelkou) šanci zabít svého protivníka. Nejvíce se ale cení to, když bojuje statečně a srdnatě. Jeho odměnou je čestná smrt, i když zcela výjimečně může matador požádat o to, aby byl býk propuštěn. Pak zvíře čeká jistě o něco příjemnější existence plemenného býka a dlouhý život.
Ještě více než sportem jsou však býčí zápasy podle svých ctitelů uměním. Je to jediné umění, kdy umělec při tvorbě riskuje vlastní život, jak říkal Ernest Hemingway, velký příznivec a popularizátor koridy. Je pravda, že slovo "tanec" vystihuje pohyby zápasníků asi nejlépe.
Býci, peníze a politika
Tolik tradice a umění. Ve skutečnosti se s býky pojí i další věci. Například politika. Zlatý věk býčích zápasů se kryje s érou vlády generála Franca. Ten koridu podporoval jako cosi autenticky španělského a zápasníkům se za vlády fašistů žilo docela dobře. Na rozdíl od většiny Španělů.
Dodnes je postoj ke koridě i politickým vyjádřením. Kdo je proti režimu, nebude přece chodit na jeho gladiátorské hry, stejně jako odpůrci Jakeše a Husáka asi nenavštěvovali spartakiády.
Současná španělská socialistická vláda (tedy vláda strany, která bojovala v 30. letech proti Francovi) proto například zakázala vysílat přenosy býčích zápasů ve státní televizi. Zakázat zápasy úplně se ale zatím neodvážila. Jedná se totiž i o docela dobrý obchod, za fanoušky koridy se stále považuje zhruba 20 procent Španělů, k tomu připočtěte ještě množství turistů. Chovatelům býků se navíc daří získat i peníze z vládních a evropských grantů.
Zápasníci s býky jsou celebrity prvního řádu, sousta pro bulvární novináře, módní fotografy, potenciální manželé hereček a modelek. Často hrají ve filmech, zpívají a vydávají cédéčka a jejich popularita uživí slušnou řádku lidí. Případný zákaz proto zřejmě narazí na sice stále méně početnou, ale semknutou a vlivnou skupinu odpůrců.
Pokud by přece jen následovala příkladu Katalánců celá země a býčí zápasy by byly zakázány, fanoušci nemusí propadat beznaději. Korida má velké zázemí i v Latinské Americe a tam zatím o žádných zákazech není řeč. A navíc: papež Pius V. zakázal býčí zápasy už v 16. století a výnos byl brzy odvolán. Smrt v aréně možná přežije všechno.
Býčí zápasy trochu jinakKlasická korida se praktikuje ve Španělsku a Latinské Americe. Existují ale i jiné regionální varianty. Portugalsko: Zde se býk nezabíjí, nejdříve mu jezdec na koni zarazí malá kopí do hřbetu a pak skupina zápasníků (beze zbraně) manévruje tak, aby se jeden z nich dotkl býkovy tváře. Francie: V Provence zápolí s býkem skupinka mužů a pomocí háku se snaží strhnout kokardu, která se upevní býkovi mezi rohy, a nepřijít při tom k úhoně. Býk není nijak poraněn. Španělský freestyle: Někdy můžete narazit i na improvizované býčí zápasy, kdy se třeba na náměstí, kam se zatarasí všechny přístupové cesty, vypustí býk a skupinka mužů se před ním snaží všelijak manévrovat a předvádět různé, až akrobatické kousky. Pokud je vidět krev, pak spíše lidská. |
Povinná četbaErnest Hemingway: Smrt odpoledne, Fiesta (I slunce vychází). První kniha vám vysvětlí, o co se v aréně jedná, druhá pak vypráví o tom, co se všechno může stát, když si parta násosků vyrazí na býčí zápasy. |
