Jsou rychlí, silní a každý váží jako menší auto. Býci, kteří se řítí k ohradě. Tři Češi se rozhodli běžet před nimi. Aby zažili, jaký je to pocit. A aby viděli, jak vypadá nejslavnější fiesta, kterou proslavil i Ernest Hemingway.
Ulicemi Pamplony, sotva dvousettisícového městečka pyšných Basků, proudí tisíce lidí v bílém, s rudou šerpou kolem pasu a s červeným šátkem v ruce. Všichni směřují na malé náměstí v centru. Je 6. července a právě tady v pravé poledne vyhlásí starosta po vzoru olympiád oslavy svatého Fermína za zahájené.
Za dvě hodiny začne slavný devítidenní svátek. Rozjíždí se jedna z nejznámějších party na světě.
Stojíme uprostřed davu, tohle jsme já a moji dva kolegové chtěli zažít už dávno. Vedle stánků s baskickými suvenýry postávají překupníci s lístky na koridu, lidé kolem nevázaně slaví. Mnozí se dělí o obsah svých vinných žoků s okolím, bílá trika většiny postávajících tak nesou značné stopy červeného vína.
Lidé své zásoby průběžně doplňují v přilehlých krámcích, sangrie i levné šampaňské teče proudem. Vzduchem poletují obří míče a mezi nimi se objeví i plyšoví býci, kteří se vznášejí nad stále víc zaplněným náměstím. Atmosféra je ohromující. Brzy mezi těly už nepropadne ani špendlík. Je vedro a dav škemrá, aby diváci z oken vylili další kyblík chladivé vody.
OslavySvátek svatého Fermína se tradičně slaví celých 204 hodin. Oslavy jsou zahájeny vždy v pravé poledne 6. července a končí 14. července přesně o půlnoci. |
Pak už se unavený dav pomalu sune postranními uličkami ven, aby popadl dech. Na zemi se povaluje silná vrstva odpadků a kdesi pode mnou si škemravě stěžuje hlas jakéhosi kluka, že mu někdo vyzul botu.
Fiesta odstartovala.
Před vchodem do místních barů hraje živá i reprodukovaná hudba, všichni tančí a připíjejí si na svatého Fermína. A chtějí si povídat. A také nás všichni odrazují od úmyslu běžet ráno s býky. "Běh je pro Španěly, těm se nic nestane, ale cizince býk cítí a vždycky nějaké nabere!" přihřívá si polévku starší Bask se širokým úsměvem. Nechci mu kazit iluzi sdělením, že poslední obětí byl právě Španěl.
Španělé býky milují
Procházíme uličkami starobylého centra s historickou dlažbou, na každém rohu je krámek nebo kavárna a uvnitř fotky. Fotky býků. Šest až osm set kilo živé váhy, valící se hora svalů. Na jejich rozích se objevují muži v krkolomných pozicích. Na obrazovkách běží záběry z minulých let, samozřejmě ty pikantní. Zmatení býci při běhu ulicemi jsou schopní zranit desítky lidí během jednoho dne. Zhruba za poslední století, kdy se zaznamenávají statistiky, odneslo už 15 lidí svůj adrenalinový experiment životem. Ten poslední vloni. Moc odvahy nám to nepřidá.
Španělé milují býky a milují i koridu. Právě proto do ohrady zamíří už zítra první skupina býků ženoucích se ulicemi. Po osm dní tak bude býčí aréna plněna býčími bojovníky. A desetitisíce lidí se přijdou den co den přesvědčit, že toreador zvládne svoji úlohu. Se šátkem nad hlavou a hromovým
"Olééé!" pak vynesou vítěze do nebes nebo ho neúprosně vypískají, pokud se proviní proti přísným pravidlům koridy.
"Býci na koridu mají dobrej život!" ujišťuje mě jeden z místních pravidelných návštěvníků arény.
"Celý život jsou vychováváni na pastvinách specializovaných rančů k jedinému účelu – zápasům. Ne někde na pár metrech v kravínech. Mají šanci získat svou svobodu, i když malou, a pokud ne, alespoň padnou v boji."
Býčí traťDélka trasy v Pamploně je 825 metrů, její zdolání trvá asi 4 minuty (nejdelší běh trval 12 minut, bylo to v roce 2002). |
Běh s býky nebo alespoň s volky zkrátka patří ke každé fiestě. Tu alespoň jeden den v roce pořádá i ta nejmenší španělská vesnička. A svatý Fermín je z oslav ta nejslavnější.
Běží dokonce i holky
Je čtvrtek, šest ráno pryč. A my jsme po dvou dnech oslav připraveni zúčastnit se slavného běhu nejen jako diváci. Je to jen na nás, běžet totiž může každý, komu je víc než osmnáct let, stačí nebýt opilý. Tedy alespoň ne namol. Striktní dechová zkouška by totiž určitě musela vyřadit minimálně dvě třetiny účastníků, kteří zamíří na běh rovnou po probdělé noci.
Ale upřímně, projde-li si například potenciální běžec statistiky na oficiálních stránkách festivalu a zjistí, že jen za posledních 20 let došlo v devatenácti případech ke zranění 50 až 95 běžců během jednoho encierra (běhu s býky), nezbývá, než tu informaci okamžitě něčím zalít, aby člověk neztratil odvahu.
Takže po krátkém prospání v parčíku u auta se trochu rozlámaní šouráme uskutečnit zlatý hřeb výletu. Vzhledem k únavě se faktor strachu a odpovědnosti choulí kdesi v koutku mozku, uzurpován velkým očekáváním. Naštěstí. Bez problémů prokličkujeme kolem býčí arény a s patřičnou důležitostí se protahujeme špalírem lidí čekajících už v tuhle hodinu u bariér, které pořadatelé teprve montují.
Ale i uvnitř zátaras se tvoří hloučky. A tak si znovu, asi podesáté, procházíme trasu a zvažujeme, kde bude start nejvýhodnější. Běžet celou trať, tedy oněch magických 825 metrů před býky, je holý nesmysl. Stádo je totiž podstatně rychlejší a strategie se tak zužuje na kalkul, v jakém místě nás běžící býci minou. Po pravdě, tušili jsme, že je to úplně jedno, když se totiž dav rozběhne a lidé se tlačí kupředu, je těžké cokoli ovlivnit.
Vedle nás nervózně přešlapuje americký teenager, je tu dokonce pár dívek a také jeden chytrák v žabkách – těžko uvěřit. Španělé vypadají svěže, pokuřují a rolují noviny, kterými poplácají býka na důkaz odvahy.
Dveře všech domů musí být zamčené, finišuje stavba metr osmdesát vysokých zábran tam, kde se ulice otevírají do prostoru. Je zakázáno se zastavovat, držet se nebo lézt na bariéru. Hlásí to i místní tlampače v několika jazycích, ale jsou špatně slyšet, málokdo jim rozumí a nikdo jim nevěnuje pozornost.
Za zátarasy se mezitím shromáždili policisté a záchranáři. Hlídka odhání lidi z bariér, aby předešla zraněním, a běžcům neustále zdůrazňuje: "Musíte běžet, pokud chcete stát, rychle odejděte, je to nebezpečné."
… další povzbuzení.
Bylo to o fous
Vně hrazení se diváci tlačí v několika řadách. Jeden muž leze na strom, na kterém se pár minut drží, než bezmocně klouže zpátky na zem. Na telefonní budce se tísní trojice čumilů, další mladík se vydrápal na semafor. Policie vše toleruje. Je za pět minut osm a ve vzduchu je cítit napětí. Diváci se tlačí na záda těch, kteří přišli před nimi, a snaží se zahlédnout alespoň něco z krátké podívané. Celá show trvá obvykle kolem tří minut.
Většina tuší, co čekat. Pokud by nenastaly komplikace a odehrál se takzvaný "čistý běh", býci by se ve skupině prořítili uličkami obklopeni davem a po krátké, lehce se svažující cestě by zaběhli do arény pro býčí zápasy. Za nimi by pak doklusali za ovací diváků účastníci encierra. To je však ta méně zábavná a méně pravděpodobná varianta. I náš běh má nakonec jiný scénář.
V 8.00 zazní první signál, že brány byly otevřeny, a vzápětí druhý značící, že šest býků doprovázených volky je na trati.
Dav se dává do pohybu, policisté nemilosrdně odhánějí běžce od plotu a nutí je k běhu. Každý se snaží zvolit trasu tak, aby pokud možno nepřekřížil cestu ostatním a vyhnul se pádům.
Pak to přijde. Stádo obrovských býků se řítí kolem, všichni v panice uhýbají na strany a tisknou se na ostatní. Ti, kteří upadli, se choulí na kraji ulice a rukama si chrání hlavu.
Probíháme náměstím s radnicí, pak ulička zahne ostře vpravo a na kluzké dlažbě přicházejí problémy. Jeden z běžců v zatáčce sotva 30 metrů před námi upadne. Býk za ním padá na něj.
Nastává panika. Býk, který ztratí kontakt se stádem, totiž zmateně pobíhá na všechny strany a snaží se prorazit si cestu davem.
Další z běžců, který se ocitá v dosahu býčích rohů, končí vysoko ve vzduchu, náhončí se červenými šátky snaží býka od nebožáka odlákat a rozběhnout ho opět správným směrem. To se zdaří, ale zmatený býk s rozběhem nabere celým rohem jednoho z volků. Naštěstí se objevuje trojice býčků, vypuštěných později právě za účelem "posbírání" býčích odpadlíků. Výsledná skupinka tak dobíhá společně za řevu běžců i diváků do arény.
Napětí opadává. Vyklusáváme zbytek již bezpečné trati a vychutnáváme si nadšení diváků. A gratulujeme si k přežití. Je 8 hodin 4 minuty. Adrenalin mám vyplavený na pár týdnů dopředu.
Snídaně v jedné z kaváren je opravdu zasloužená. Běží tu záznam z dnešního běhu, pětice komentátorů ve studiu rozebírá detaily: kdo býky plácal rukou, kdo jim křížil cestu. Zpomaleně znovu a znovu ukazují býčí i lidské pády a ohromnou sílu, se kterou býk odhazuje lidské překážky z cesty. Dnešní bilance je pět zraněných a dva propíchnutí běžci. Až do závěrečného dne fiesty šlo o nejčernější statistiku letošního San Fermín. Jen závěrečný běh ji překonal sedmi zraněnými a čtyřmi nabodnutými…
Naše taktika se ukázala jako nedokonalá o několik dní později, když si v místě našeho kontaktu s býky zvíře, které upadlo, ošklivě pohrálo s jedním z běžců.
Shodujeme se – běh se nedá naplánovat. A ačkoli jde o nádhernou životní zkušenost, v nejbližší době ji neplánujeme opakovat.
San Fermín je samozřejmě mnohem víc než jen slavný Bull Run, běh býků. Ale Hemingway měl pravdu, bez něj by to nebylo ono.
Letošní statistika9 nabodnutých, 28 vážně zraněných. Fiesty se zúčastnilo 1,5 milionu lidí (více na www.sanfermin.com). Encierro Běh s býky Tradičními běhy před býky je proslulá především severošpanělská Pamplona, kde se konají v době svátku svatého Fermína už od roku 1591. Šlo totiž o nejjednodušší způsob, jak dostat býky do ohrady, kde se konaly býčí zápasy. Úřady se sice snažily tomuto způsobu zabránit, ale podlehly tlaku a v roce 1876 běh před býky povolily. Od roku 1911, kdy se začaly vést záznamy, přišlo o život 15 lidí. Původně náboženský svátek patrona baskické provincie Navarra, jehož počátky sahají až do 13. století, se každoročně koná od 6. do 14. července a během času se proměnil v obrovskou oslavu světských požitků. V průběhu této devítidenní fiesty se běh odvážlivců před býky zvaný encierro koná osmkrát, kromě dne zahájení každý den, a účastní se ho tisíce lidí. Pamplonským běhům udělal po celém světě největší reklamu Ernest Hemingway svým románem Fiesta. |
