Oslavy se protáhly do nočních hodin. I přes vysoké teploty kolem 36 stupňů Celsia křižovali hráči hlavní tepny španělské metropole v otevřeném autobusu celé čtyři hodiny.
Fanoušci mezitím sváděli boj o kousek stínu. Nicméně dusné počasí nemohlo nikomu v červeném tričku, žluté kšiltovce a s vlajkou omotanou kolem pasu vzít ani nejmenší chuť vydržet a zamávat osobně národnímu týmu.
Hodně veselo bylo už v letadle
"Iker!" "Ne. Iniesta!" dohadovaly se o tom, kdo je lepší hráč, dvě mladé dívky pomalované od hlavy až k patě ve španělských barvách s nápisy jmen svých favoritů - brankáře Casillase a střelce vítězného gólu ve finále MS Iniesty - po celém těle.
Ovšem nejen mládež dorazila na hlavní třídy přivítat své idoly. "Přišel jsem, abych viděl na vlastní oči Torrese," prozradil devětatřicetiletý Tomas Peréz, kterého doprovázela i manželka s dětmi směrem na Paseo del Prado, na jednu z hlavních tříd, kudy slavnostní karavana vedla.
Po cestě se červená výprava dočkala i blahopřání od starosty metropole Alberta Ruize-Gallardóna. Ten označil "kluky trenéra Vicente del Bosqueho" za nejlepší hráče všech generací v historii španělského fotbalu.
Autobus vystartoval s hráči od paláce Moncloa, sídla španělské vlády, úderem 19. hodiny. Poté protínal nejznámější místa metropole. Vydal se přes náměstí Plaza de Espaňa, dále k náměstí Cibeles a křižoval bulvár Gran Vía až směrem k epicentru masivních finálových oslav v okolí řeky Manzanares.
Tam už fanoušci čekali od odpoledních hodin, aby získali nejlepší místo pro večerní oslavy s týmem "La Roja".
Brankář Pepe Reina si vyzkoušel roli moderátora
Španělská fotbalová federace spolu s madridskou radnicí přichystala na místě program čítající řadu koncertů v podání místních interpretů, který krátil čekání na slavnostní okamžik. Toho se ale mnozí nakonec ani nedočkali.
Už hodinu před příjezdem španělských hrdinů na samotné místo činu vyzývala policie fanoušky, aby k mostu u řeky Manzanares dále nepřicházeli. Hemžící se roj s vlajkami čítal podle odhadů španělské televize Telecinco, která vysílala záběry z Madridu v přímém přenosu, okolo tří set tisíc lidí.
Fanoušci, kterým se ale přece jen poštěstilo, pak okolo jedenácté večerní mohli vidět celý tým šampionů konečně na podiu a začít slavit. Atmosféra gradovala. Slzy štěstí ze strany publika střídaly výkřiky "Ať žijí šampioni, ať žije Španělsko!".
Přivítání hráčů na domácí půdě bylo plné emocí a po nervy drásajícím šampionátu si teď Španělé společně užívají jeden z nejkrásnějších pocitů, a to pocit vítězství.
