Viděly jste první ukázky z filmu, zajímala by mě proto vaše reakce.
My jsme je ještě neviděly.
Znáte ale minimálně trailer. Kláro, můžete říct, do jaké míry se vám podobá filmová postava?
Klára Slámová (S): Trailer znám, ale z něj člověk nemůže nic posoudit, protože jsou v něm ty nejemotivnější scény z celého filmu. Hodnotit můžu až celek. Tatiana je ale skvělá herečka, takže nevidím důvod jí nedůvěřovat.
Tatiana Vilhelmová (V): Kláro, věřte, že ty nejemotivnější scény teprve přijdou.
Kajínek není jen pro Čechy"V zámoří je o něj už teď zájem," řekl iDNES.cz režisér Petr Jákl. |
Mně například v paměti utkvěla scéna prvního setkání advokátky s Kajínkem v okovech. Byla i skutečnost tak drsná?
S: Ve skutečnosti to samozřejmě vypadá úplně jinak. Při našem setkání pochopitelně nikdo v okovech k zemi připoutaný nebyl. Jiří je klidný člověk, alespoň při komunikaci se mnou.
Od autora scénáře Marka Dobeše jsme ale slyšeli, že ve filmu není nic, co by advokátka Kajínka nemohla zažít. Odpovídá to realitě?
S: Odpovídá. Ale zároveň je třeba brát v úvahu, že film musí být zpracovaný pro filmového diváka. Nejde o dokument. Je to tvar, který musí být nějakým způsobem zajímavý. To znamená, že scénář má sice hlavní příběh, odpovídající realitě, ale pak tam jsou další linie, a ty už realistické být nemusí.
Klára Slámová
Vladimír Dlouhý a Tatiana Vilhelmová ve filmu Kajínek
Počítáte s tím, že po filmu vás lidé budou vnímat víc jako postavu z filmu o Kajínkovi? Tu ženu, která v něm má sexuání poměr, nachází se v choulostivých situacích...
S: Já tam mám sexuální poměr? (směje se)
V: Nechci nic prozradit, ale nemusíte mít strach.
Ptám se proto, že kdybych byla ve vaší kůži, asi bych se bála, že si o mně lidi budou myslet věci, které nejsou pravda.
S: Pro mě je základní linie filmu skutečně dobrá. To máte stejné jako s filmem Erin Brokovich nebo s každým jiným snímkem čerpajícím z reálného případu. Hlavní linie příběhu musí být shodná s realitou, základní věci, které konkrétní postava prožila v reálu, v nich nesmí chybět. Filmová omáčka, to už je ale jiná, vedlejší věc. A já teď opravdu nedokážu posoudit, co ve filmu Kajínek je reál a co ta omáčka. Navíc určitě i ta musí mít základ v realitě.
MFFKV 2010 - advokátka Klára Slámová s herečkou Tatianou Vilhelmovou
Hlídala jste si, co bude ve scénáři?
S: Od začátku dokola říkám, že stejně jako já nemám ráda, když mi někdo mluví do mé práce, snažím se nemluvit do práce druhým. Scenář je práce filmařů, moje práce tkví v něčem jiném. Proto bych si ani nedovolila mluvit tvůrcům do toho, co dělají.
Dostala jste od Kláry Slámové radu, jak vystupuje ideální advokátka?
V: Radu ani ne, ale zajímalo mě, kam až může advokát jít, jak se může chovat u soudu. Jak může být drzý. Klářino vystupování působí, řekněme, přímě, ale myslím, že má svá pravidla a hranice.
Kvůli roli advokátky jste se musela odbarvit. Jak se vám žilo jako blondýně?
V: Jako blondýně, která má za ušima jako tmavovláska.
Máte ve filmu jméno reálné advokátky?
V: Ne, jmenuji se Klára, ale Pokorová.
S: (směje se) Pokorová je hrozné jméno, to mi mohli vymyslet lepší.
V: Pro vás je to samozřejmě horší, ale podle mě je dobré, že jde o jméno vesměs neutrální. Čímž nechci urazit nikoho, kdo se jmenuje Pokorová. Chci tím jen říct, že má být jasnou výzvou, aby se nesrovnávalo.
Projekt Kajínek - Konstantin Lavroněnko
Projekt Kajínek - Tatiana Vilhelmová
Byly blond vlasy podmínkou? Proč na nich režisér trval?
V: Petr Jákl měl představu, že bych měla být atraktivní blondýna. Jednak proto, že Klára Slámová taková je, ale i proto, že Petr Jákl si zkrátka myslí, že když má být žena atraktivní, musí být blond. Stačí si vybavit, jak vypadá jeho žena. (směje se)
Obě jste byly přímo v mírovské věznici...
S: Já nejen za Jiřím Kajínkem.
...jaký je to pocit, ocitnout se jako žena v takovém prostředí?
V: Třeba právě to byla jedna z mých prvních otázek na slečnu Kláru - ptala jsem se, jestli měla na Mírově strach, protože normální člověk nechodí do vězení dnes a denně jako do práce. Klára ano. Koukala na mě proto stylem "z čeho proboha strach?" Pro ní je to nejbezpečnější místo, zatímco já se cítím daleko bezpečněji třeba na Václaváku. Mimochodem právě to byl jeden z důvodů, proč jsme se setkaly, porovnaly jsme odlišné pohledy.
S: Já si vždycky dělám legraci, že mám odsezeno víc, než ti, co jsou tam zavření.
TVÁŘÍ V TVÁŘ. Herci Konstantin Lavroněnko a Tatiana Vilhelmová se s Jiřím Kajínkem setkali osobně.
Prostředí věznice ve filmu působí depresivně, atmosférou se blíží thrilleru Mlčení jehňátek. Vypadá ve skutečnosti jinak?
S: Určitě to je depresivní prostředí a v některých věznicích to opravdu i takhle drsné je.
Půjde Jiří Kajínek na premiéru?
S: To záleží na řediteli věznice, ale je dost nereálné, že by přišel. To prostě nejde. Obnášelo by to spoustu bezpečnostních opatření.
Chápu. Člověka to ale napadne, protože o Kajínkovi všichni uvažují málem jako o celebritě. A celebrity mohou všechno.
S: On svým způsobem celebritou, VIP osobou je, jen je logicky omezen podmínkami danými zákonem. Ale Kajínek je skutečně jednou z nejznámějších osobností u nás.
Taťána Vilhelmová jako blondýna ve filmu Kajínek
Lidé se vás určitě budou ptát, zda vlastně není špatně, že vzniká film o Kajínkovi, zda se nejedná o glorifikaci...
V: Špatně to rozhodně není, protože poukazuje nejen na osobu pana Kajínka, ale na osudy spousty dalších lidí a na celý systém, který tady funguje, respektive na to, jak funguje. Proč se ostýchat a nepíchat do vosího hnízda? Ostatně k tomu i umění slouží a já film za umění považuju.
S: Přesně tak, díky filmu vyjdou najevo i věci, které se normálně nemůžou říct, protože riziko, co říct naplno a co ne, tu je. Divákovi tak třeba nakonec ukážeme i něco víc, než ví.
Myslíte si, že by film dokonce mohl na případu něco změnit?
S: Rozhodně. Může ovlivnit rozhodnutí prezidenta o milosti, může ovlivnit postoj lidí, kteří se rozhodují, jestli třeba nezmění výpověď. Také se mohou objevit noví lidé, kteří by k případu měli co říct.
