Ona

Tauchenová osvobodila manžela. Jaké byly jejich poslední hodiny?

  • 391
S pistolí v ruce osvobodila loni v listopadu manžela, když ho vězeňská eskorta vedla k lékaři. Teď čeká na soud. "Představte si, že by vám sebrali dítě. Taky byste udělala všechno, abyste ho dostala zpět," říká Dagmar Tauchenová v otevřené zpovědi.

Jak jste spala tu noc před útěkem?
Normálně. Mám dobré spaní.

padesát hodin svobody

Pavla Tauchena zatkli v lednu 2009 za vykrádání trezorů pomocí výbušnin. Byl nepravomocně odsouzen na pět let. Když ho 10. listopadu vezla eskorta v Plzni do nemocnice na ušní, jeho žena, ozbrojená plynovou pistolí, ho osvobodila. Na svobodě byli 50 hodin, než je policie dopadla v jihočeských Hajanech. Pavel Tauchen se zastřelil, jeho ženu zasáhly dvě kulky, jedna do ruky, druhá do hrudníku.

Ani trochu jste nebyla nervózní?
Ne, vůbec. Strávila jsem před ordinací celý den a pak druhé dopoledne. Ale ani to čekání, které bylo nejhorší, se mnou nic neudělalo. Asi jako když jdete k doktorovi, čekáte a pak vám napíše prášky a jdete domů. Máte děti?

Mám.
Tak si vemte, že vám někdo vezme dítě a nebude vám ho chtít vrátit, uděláte všechno, abyste ho dostala zpátky.

Jak dlouho jste útěk plánovali?
Jakmile manžela vzali do vazby, řekli jsme si, že když ho nepustí, tak utečeme. Za žádnou cenu se nechtěl do vězení vrátit. Proto se taky, když Pavla zatkli, pokusil o sebevraždu. Konkrétní plán, že bude předstírat potíže s uchem, aby ho vezli na ušní, se zrodil hned po soudu, osm dní před útěkem.

Dagmar Tauchenová - česká "Bonnie". S pistolí v ruce osvobodila manžela převáženého vězeňskou eskortou

Dvanáctkrát seděl za mřížemi, to jste si byla tak jistá, že tentokrát je odsouzen nespravedlivě?
Naprosto. Když někam šel, tak vždycky se mnou. Měl špatné kamarády a neuměl říct ne, což jsem mu zazlívala. Soud prostě rozhodl špatně. Já osvobodila vězně a jsem vinna, to přiznávám. Ale nic jiného nám nezbývalo. Čekali jsme devět měsíců a pak už jsme nevěřili, že by ho mohli pustit.

Co jste chtěli udělat po útěku?
Odjet za hranice. (Pozn. red.: Při prohlídce policie u Pavla Tauchena nalezla kompletní dokumenty na cizí jména.) Měli jsme rozdělené role. Já zařizovala svobodu, Pavel to ostatní. V mých očích už zkušenost s útěkem měl, tak jsem si myslela, že to zvládneme.

Útěk byl pečlivě naplánovaný, předem jste si místo obhlédla, vzala si paruku a brýle, na sedadle auta jste měla těžkou vojenskou neprůstřelnou vestu, to jste všechno vymýšlela sama?
Na poslední návštěvě jsem mu řekla, kde a kdy ho budu čekat a na místě jsem se připravila, jak mi to připadalo nejlepší. Včetně auta zaparkovaného tak, aby před ním nemohlo nic stát a zarážky branky, kterou jsem pak při útěku vykopla, abych ostrahu zdržela při pronásledování.

Máte ráda detektivky?
Ne, vůbec.

Umíte střílet z pistole?
Nikdy jsem z ní předtím nestřílela. Ani při útěku jsem to neplánovala, stejně by mi to k ničemu nebylo, protože plynová pistole, kterou jsem měla, nikomu nic neudělá ani zblízka. Jen vydá ránu jako poplašňák.

Manžel se tedy zastřelil jinou pistolí?
Tu si vyzvedl s těmi doklady.

Dagmar Tauchenová - česká "Bonnie". S pistolí v ruce osvobodila manžela převáženého vězeňskou eskortou

Když si představím, že utíkáte s pistolí, do toho vykopnete zarážku u branky, musíte být sportovní typ.
Tak leda v televizi se koukám na hokej. Sportovat kvůli páteři ani nesmím. A navíc mám astma.

Co se v autě dělo, když jste už věděli, že jste volní?
Vyjela jsem z křižovatky a první věc byla, že jsem sundala paruku i brejle a zapálila jsem si cigaretu. Pavel celou dobu mlčel. A jeli jsme dál, vyzvednout si věci. Na nic jiného nebyl čas. Musíte totiž hodně přemýšlet, abyste nevjela někam, kde budou policajti.

Bylo to šťastných padesát hodin?
Nezapomenutelných.

V čem?
V tom, že jsme byli svobodní, že na nás nekoukaly kamery a bachaři nás neokřikovali, že se moc objímáme. Když jsme se totiž políbili ve vězení, hned tam byl bachař, abychom toho nechali. Užívala jsem si, že ho mám fyzicky vedle sebe.

Došlo i na sex?
Ano.

Bylo v plánu i to, že když vás dopadnou, Pavel se zastřelí?
Řekli jsme si, že buď utečeme, nebo zemřeme.

Když se Pavel Tauchen zastřelil, chtěla jste to prý skončit taky, ale nevyšla rána...
Všichni říkají, že měl Pavel v pistoli schválně jen jeden náboj, abych se nemohla zabít. S tchánem jsem se pak byla podívat na kopec nad vsí, ve které nás chytili. Tam jsme zastavili a Pavel se odtud díval z auta na dům svých rodičů dalekohledem. Myslím, že musel vidět, že na nás tam dole čeká policie. Myslím, že si jel pro smrt schválně, chtěl mě tak zbavit všech nepříjemností. Jenže si neuvědomil, že když odejde, budu se trápit víc, než kdyby tu zůstal a bojovali jsme.

Společné fotografie Dagmar Tauchenové a Pavla Tauchena

Bonnie a Clyde

Gangsterská dvojice Bonnie a Clyde je opředena romantickým mýtem o novodobých Robinech Hoodech, před nimiž se v dobách velké hospodářské krize třásly banky celého amerického středozápadu.

Pravda je však taková, že, že jejich zločinecká skupina zabila nejméně devět policistů a spáchala i několik vražd civilistů.

Nakonec byli dostiženi a zabiti v Lousianě 23. května 1934. Bonnie údajně sama nikdy ze zbraně nevystřelila, jen prý slepě následovala Clyda.

O Bonnie Parkerové a Clydu Barrowovi se napsalo několik knih a proslavil jej zejména film, který v roce 1967 natočil režisér Arthur Penn.

A pak jste vyběhla z auta.
Pustila jsem pistoli a vyskočila z auta do tmy v domnění, že padne salva, ale ono nic. Tak jsem se rozběhla s tím, že policie začne střílet. Šla jsem si pro kulku.

Nevzpomněla jste si třeba na maminku, na sestru?
Ne, měla jsem v tu chvíli před sebou obraz Pavla, jak padá s prostřelenou hlavou. To nemáte strach, dojde adrenalin, vnímáte jen tu scénu.

Když vás postřelili, myslela jste, že je to konec?
Já jsem doufala, že se trefili. Říkala jsem si: jdu za tebou.

A když jste se pak probrala v nemocnici?
Hrozný šok a zklamání.

Poznala jste Pavla v 17 letech na dovolené v Řecku, kam vás pozvala kamarádka a jeho nevlastní dcera. Byl o 14 let starší a věděla jste, že je kriminálník. Čím vám tak imponoval?
Byl srdcař. Pro rodinu by se rozkrájel. Od začátku jsme si rozuměli. S holkama v mém věku se dalo bavit o šatech a diskotékách, ale to mě nebavilo, já si vždycky rozuměla se staršími lidmi. Měla jsem třeba strašně blízko k babičce a dědovi. Byli úžasní, můj vzor. Babička, hlava rodiny, se postarala o všechno v domácnosti a pracovitý děda vydělával peníze. Takhle jsem to v životě chtěla i já. Děda šel do práce a babička mu dala pusu a řekla: „Tak, dědo, šup šup,“ a vyprovodila ho... Máma tak šťastnou rodinu neměla, ale já s Pavlem ano.

Dagmar Tauchenová - česká "Bonnie". S pistolí v ruce osvobodila manžela převáženého vězeňskou eskortou

Co říkala maminka na takovou známost?
Samozřejmě, že nebyla ráda, ale nikdy mi do partnerů nemluvila, ani já jí.

S čím jste do vztahu šla? Věřila jste si, že se kvůli vám změní?
Než nastoupil do Valdic, řekla jsem mu rovnou: Hele, můžeš si za to sám, udělal jsi to, tak si to odseď, ale až tě propustí, tak buď já, nebo ten tvůj život. Z Valdic ho pustili 14. října 2007 a protože odtud mezitím jednou utekl a postřelili ho, byl na levou ruku ochrnutý. Neuměl si zavázat ani tkaničku od boty. Chtěl být se mnou, učil se žít nový život.

Říkali jste si mamko a taťko, to je neobvyklé, když jste neměli děti...
Začalo to v dopise. Napsala jsem mu „Ahoj, taťko“ a od té doby jsme si tak říkali automaticky.

Plánovali jste dítě?
Hned od chvíle, co ho propustili z Valdic, ale během toho roku a čtvrt, co byl na svobodě, se to nepodařilo.

Byl předtím dvakrát ženatý. Měl děti?
Má dceru Elišku, teď maturovala, takže jsme spolu slavily. Je tátovi strašně podobná.

Eliška je teď pro vás nejbližší člověk?
Pořád Pavel.

Dagmar Tauchenová - česká "Bonnie". S pistolí v ruce osvobodila manžela převáženého vězeňskou eskortou

Ale ten se nedá už obejmout. Máte někoho na objímání?
Nemám. I když s mámou už jsme si všechno vyříkaly, vycházíme spolu, snažíme se nemluvit o tom, co jsem udělala. Už mě i objala a říkala, že dostanu na zadek. Stejně ale vím, že mě nechápe. Když totiž člověk nepoznal pravou lásku, tak nepochopí. To by si musel prožít. A jestli si přeju najít někoho blízkého? Samota mi vyhovuje, zatím se na to necítím.

Chodíte za Pavlem na hřbitov?
Rozptyl byl nedávno, přišla jen jeho rodina. Nechodím tam, ale povídám si s ním v duchu každý večer, dokud neusnu. Říkám mu, že doufám, že mě brzy vezme k sobě. Jeho fotky mám pořád u sebe (vyndavá z kabelky fotografie). Tuhle jsme měli na svatebním oznámení, nechali jsme se spolu vyfotit po propuštění z Valdic. On ví, že mu každý večer vynadám.

Za co?
Že mě opustil, že to vzdal. To mu nikdy neodpustím.

To je dost tvrdé.
Já jsem tvrdá a on to ví. Ví, že jsem nekompromisní. Je jasné, že by nebyl rád. Tak ať s tím něco dělá!

Říká na to něco?
Nic, jen pláče.

Plakal často?
Na svobodě býval šťastný, miloval život. Ve vězení brečel pořád. Hlavně když jsme se loučili. Naposledy před útěkem. Omlouval se, že mě zatáhl do takového průšvihu. Ale já si pro něj chtěla přijít, k ničemu mě nepřemlouval.

Dagmar Tauchenová - česká "Bonnie". S pistolí v ruce osvobodila manžela převáženého vězeňskou eskortou

A vy?
Napřed jsem věřila, že ho propustí, když to neudělal. Musela jsem být ta silnější.

Kdo podržel vás?
Nikdo. Moje rodina ani nevěděla, že je zavřený. Když se mě ptali, kde ho mám, říkala jsem, že doma. Kamarádky nemám. Jsem introvert.

Ani k psychologovi byste se vypovídat nešla?
Byla jsem na psychiatrii. Řekla jsem panu doktorovi, že léky do sebe žádné cpát nechci, ale že se chci vypovídat, vyčistit si hlavu. Chvilku jsme si povídali a on říká: paní Tauchenová, já bych vám rád doporučil nějakého psychoterapeuta, ale já neznám žádného chytřejšího než jste vy. A tím to skončilo.

Kdybyste mohla něco ve svém životě vrátit, co byste udělala jinak?
Teoreticky, kdyby to šlo, tak vrátím všechno o těch třináct let. Do doby, před odjezdem na dovolenou do Řecka. Chytla bych ho tam za ruku a odtáhla od všeho pryč. Odstěhovali bychom se a žili jinde a jinak.

Bylo vám teprve sedmnáct let.
Věřím, že bych na to měla. Já neměla problém se starat o domácnost. Máma od rána do večera pracovala, táta týden dělal a týden ne, já se bez problémů starala o domácnost i o sestru.

Nevěřím, že vás teď na světě vůbec nic nedrží...
Jen Eliška, která tvrdí, že chce mít pro své děti dvě babičky. Ale budoucnost neplánuju, beru život tak, jak přijde. Nedávno jsem v jedné knížce objevila větu, která mi přirostla k srdci: „Nikdo nechtěl, abys mi zemřel, abys žil a byl užitečný, tak nebreč a buď.“ Stýská se mi hrozně moc.

Dagmar Tauchenová - s pistolí v ruce osvobodila manžela převáženého vězeňskou eskortou

Dagmar Tauchenová

- Narodila v roce 1981 v Michalovcích v rodině slovenského právníka a české švadleny (rozená Cebáková).
- Otec rodinu opustil v jejích třech letech, rodina se vrátila do Čech.
- Vychovával ji otčím, který fungoval spíš materiálně.
- Má mladší sestru.
- Maturovala na ekonomické škole, pracovala jako odborný referent.
- V 17 letech vyhledala svého biologického otce, ale zklamala se v něm.
- Ve stejné době poznala i dvakrát rozvedeného, jedenáctkrát trestaného a o 14 let staršího Pavla Tauchena.
- Nedlouho poté ho na osm let zavřeli.
- I když měla i jiné známosti, věděla, že po vypršení trestu chce žít s Tauchenem.
- V srpnu 2009 se ve vězení vzali.
- Koncem dubna 2010 ji soud odsoudil za trestný čin osvobození vězně ke čtyřem letům s podmínkou. Po odvolání státního zástupce se případ dostane před soud na konci června znovu.
- Po zranění nemůže hýbat levou rukou, chodí na rehabilitace a žádá o invalidní důchod.
- Přemýšlí, že napíše autobiografickou knihu, ale zatím nenašla odvahu.

Poslali byste Dagmar Tauchenovou do vězení?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 23. června 2010. Anketa je uzavřena.

Ano
Ano 2929
Ne
Ne 793