Říkají mu železný muž. Že má dostatek kuráže, ukázal před třemi lety, kdy skákal padákem. Teď se pustí do další šílenosti: do vody hupsne někde mezi Doverem a Folkestone, pevniny se znovu dotkne na mysu Gris-Nez.
Ti nejlepší "zdraví" plavci dokážou průliv přeplavat v čase pod deset hodin. On jich bude na štreku dlouhou asi 35 kilometrů potřebovat víc než čtyřiadvacet.
Tento týden Croizon trénoval u La Rochelle pod dohledem pobřežní hlídky. Voda měla šestnáct stupňů.
"To je zkušenost, kterou potřebuju, protože jsem viděl, jak je moře silné," sdělil deníku Daily Mail po dvou hodinách čvachtání v silném proudu. "Takové nepříjemnosti asi potkám při své plavbě často. Čím víc v moři plavu, tím víc si věřím a přibližuji se svému snu."
Francouz přišel o všechny končetiny před šestnácti lety, když na střeše demontoval televizní anténu. Několikrát jím projelo dvacet tisíc voltů.
Takhle chce dokázat, že ho postižení neuvázalo k pevnině.
Na myšlenku přišel ještě na nemocničním lůžku, když v televizi viděl reportáž o plavkyni, která se chystala kanál mezi Francií a Británií přeplavat.
"Ale když jsem ho poprvé před dvěma lety potkala, nedokázal uplavat ani dvě délky v bazénu, neměl žádnou fyzičku," vzpomíná trenérka Valérie Carbonelová.
Teď 42letý otec dvou dětí a bývalý slévač trénuje až třicet hodin týdně. S brýlemi, šnorchlem a ploutvemi přišroubovanými k protézám na nohou. Jen ruce mu nepomáhají v pohybu dopředu, slouží k udržování rovnováhy.
Jeho rekord ale nemůže být oficiálně uznán, protože poplave za pomoci neoprenového obleku a s ploutvemi.
"Já to dělám pro sebe, ne pro rekordy," vysvětlil. "A taky chci všem handicapovaným ukázat, že život není jen utrpení."
