V oštěpařském sektoru postávala pod slunečníkem, jenže ten místo paprsků lechtaly kapky deště. Obloha se roztrhla právě při její soutěži.
"A pak to prostě nejde!" kroutila hlavou. Podobnou slotu už jednou zažila, při závodě ve Stockholmu. "A pak tam všichni předvedli hody o deset metrů kratší. Když leje jako z konve, s technikou se nedá srovnat."
Nejlepší hod 62,94 metru předvedla hned v první sérii, i tak byl o pět metrů kratší než minulý týden v premiéře Diamantové ligy v Dauhá.
Pak délka výkonů padala dolů.
"Nevím, jestli slíbím, že přijedu i příští rok," uvažovala. "Protože já už se opravdu třesu, co se zase stane. A tohle byl vrchol! Těžko hledám pozitiva. Jo, diváci byli skvělí, cítila jsem se od nich nabitá, ale prostě se mi tady nedaří. Možná za deset let, ale to už atletiku dělat nebudu."
Nejsilnější ruku ukázala Slovinka Martina Ratejová, její oštěp se zapíchl na metě 64,68 metru. "Porazit světovou rekordmanku na její domácí půdě? To se cení," říkala.
Možná jí k triumfu pomohly i oštěpy olympijské vítězky.
"V takovém lijáku se aspoň snažíte mít suchou rukojeť," vysvětlovala Špotáková. "Jenže ten můj nejlepší oštěp mi pořád brala Ratejová. Nemohla jsem na něj čekat."
K počasí se přidalo i trápení, které Špotákovou provází každoročně ze začátku sezony - bolavá achilovka. Tentokrát se ale bolístka ozývá ještě hlasitěji. Ovázaný kotník dával tušit, že je něco v nepořádku.
Před mítinkem v Kataru dokonce uvažovala o zrušení startu, v Ostravě chtěla aspoň vynechat některé pokusy, aby noze ulevila. "Nějak mi to ale nedalo," přiznala. "Chtěla jsem lidem udělat radost. Jediná výhoda je, že do Diamantové ligy v Římě zbývá poměrně dost času, abych se dala do pořádku."
