Šest let poté má Usain Bolt na Facebooku 1 800 000 přátel, je nejrychlejším mužem planety a jeho pózy jsou nejslavnějšími gesty současného sportu.
Přesto, nezasteskne se vám někdy po roce 2004, kdy jste ještě dokázal být anonymní?
Pro mě je to O. K. být hvězdou. Jsem olympijský vítěz, mistr světa, o tom přece každý mladý atlet sní. Já si žiju svůj sen. Ale vím, že s tím přichází i velká odpovědnost.
Za legendu se ještě nepovažujete. Kdo je tedy pro vás legendou?
Michael Johnson, Michael Jordan – a mým osobním hrdinou je také basketbalista Kevin Garnett.
V Ostravě vás čeká první soutěžní třístovka kariéry. Je krokem k budoucímu přestupu na čtvrtku, o němž váš kouč hovoří?
Ne. (kroutí hlavou a směje se) Ne. Aaach. Ne! Ale viděl jsem, jak ji tu v roce 2008 běžel Jeremy Wariner, a řekl jsem si: Proč bych to i já nezkusil? Bude to změna. Těším se.
Váš manažer Ricky Simms věští, že pro vás třístovka může být velice bolestivá. Myslíte na to?
Bude bolestivá. Je blízká čtvrtce a ta bolí přímo strašně. Snad po běhu zvládnu i čestné kolo. Nebo víte co? Radši mi přichystejte BMW, abych to kolo projel v něm.
Světový rekord Michaela Johnsona bude vašim cílem?
30,85? To je docela rychlé. Bude pršet? (zdvihne obočí a pohlédne na manažera mítinku Jucka) Když ne, dá se to překonat. Ještě nesmí být zima a vítr. Bez soupeřů zvládnu třístovku v tréninku za 31,2. Se soupeři by měla být rychlejší.
Loni jste tvrdil, že jste nikdy neběžel v tréninku více než 600 metrů v kuse. Stále to platí?
Jo! Spíš ty úseky zkracuju. Dělám dvoustovky a míň. Díky bohu.
Podle expertů jste stovku nikdy neběžel úplně naplno, na posledních 10 metrech zvolňujete. Poběžíte někdy nadoraz?
Když já se rád před cílem ohlížím. Ale jednou budou soupeři tak dobří, že nebudu mít šanci se otáčet, věřte tomu.
Asafa Powell tvrdí, že vaše rekordy na 100 a 200 metrů by letos mohly padnout, ač se nekoná olympiáda ani mistrovství světa. Co vy na to?
Nemyslím si, že v této sezoně padnou. Pro mě cílem nejsou, chci mít lehčí sezonu. Ano, Asafa je ve formě, Tyson Gay se do ní po zranění dostává. Ale bude pro ně těžké přiblížit se k mým rekordům.
Nezdají se vám sny, že chcete běžet ještě rychleji, ale už to nejde?
Nikdy. To by bylo hrozné!
Starty v Ostravě vás neomrzely?
Kdepak, vracím se sem moc rád. Tady si totiž publikum opravdu užívám. Je vynikající! Čerpám z něj tolik energie, je mým motorem navíc. I dráha je tu výborná. A ta tretra, co dostávají vítězové...
Zahrál jste si tu i fotbal. Komu budete fandit při šampionátu?
Zakopal jsem si tu včera s místním týmem do 19 let, je to dobrá relaxace. Fandit budu Argentině. Většina Jamajčanů fandí Brazílii, tak se chci trochu odlišovat. Ale největším favoritem bude Španělsko.
V Česku teď vládne hokejová euforie. Zaznamenal jste, že Češi jsou mistry světa?
Po příletu jsem slyšel, že slavíte vítězství. Potom jsem viděl některé góly a penalty v televizi v jídelně. Všiml jsem si, že jsou tam pády i vyloučení. Zaujala mě ta hra.
Zato na Jamajce je v těchto dnech krize, na ulicích se střílí. Jak moc tamní situaci sledujete?
Je to smutné. Snažím se tu odvádět co nejlépe svoji práci, ale na Jamajce mám rodinu a přátele, myslím na ně. My atleti tvrdě pracujeme, abychom naší zemi udělali reklamu. Jamajka je skvělá. Ale každá země má své neduhy.
Policie chce zatknout a vydat do USA narkobarona Cokea, jeho stoupenci ho brání, obětí je už více než 60. Jak z toho ven?
V jedné oblasti žije člověk, který se stará o určitou komunitu. Chtějí ho zavřít, což lidé z té komunity nelibě nesou. Mají pět dnů, aby se dohodli, pak prý zasáhnou Američané. Věřím, že až se vrátím, bude Jamajka zase normální.
