Fotbalová Sparta po třech letech slaví mistrovský titul. Už pětatřicátý v historii, jedenáctý v samostatné české lize. "Zatím si to ještě moc neužívám, jsem trochu v deliriu. Neumím slavit hned, to přijde až postupně," líčil stoper Řepka.
Je sobota, večer 19:18. A je dobojováno.
Vydražte Řepkův dresV úterý proběhne na stránkách iDNES.cz charitativní dražba dresu hrdiny ligového finále Tomáše Řepky. |
Z lavičky startují na trávník náhradníci, také nadšení fanoušci se vrhají na hřiště, objímají se a poplácávají svoje hrdiny. Zato vyděšení fotbalisté poražených Teplic rychle prchají do šatny.
"Myslel jsem, že nám pořadatelé zařídí trošku prostor. Nepovedlo se, ale fandové nás neumačkali. Jsou nejlepší v republice," chválil Řepka.
Šestatřicetiletý kapitán vládne oslavám, jež právě začínají. A pranic nevadí, že další adept na titul Ostrava v tu chvíli svůj zápas v Příbrami ještě dohrává...
Už pár minut po zápase se na hlavní tribuně chystá velká sláva. Fanoušci, kterých na rozhodující bitvu přišlo devatenáct tisíc, postávají na trávníku, odvážnější šplhají na stříšku nad lavičkou náhradníků. Z davu se nesou oslavná skandování, září bengálské ohně.
Radost zesiluje i výsledek z Příbrami, jenž teď na Letnou dolétl: Ostrava jen remizovala.
Nové šampiony už vyhlíží se sadou medailí i opentlenou stříbrnou trofejí svazový šéf Hašek - na náhradní poháry v Příbrami a Jablonci nedojde.
Nejdřív k Haškovi po schodech vybíhají mladíci, mimo jiné Zeman, Kadlec, Wilfried... po nich mazáci Brabec, Sionko, v džínách přichází i zraněný gólman Blažek. Následují trenéři, celý realizační tým včetně manažera Chovance. Chvilku se čeká, než vystoupá i hlavní hrdina.
S Haškem prohodí pár slov, nechá si na krk pověsit medaili a bere si pohár. Pomalu kráčí mezi spoluhráče a triumfálně ho zvedá nad hlavu. Fanoušci burácí! "Je to nejdůležitější a nejtěžší titul, který jsem se Spartou vyhrál," říkal Řepka.
"Titul patří neporaženým," křičí hlasatel a opakovaně vyzdvihuje výjimečnou sérii třiceti zápasů bez prohry. Na počest mistrů zní i hymna vítězů We are the champions.
Z hlavní tribuny se oslavy stěhuji na balkon za hlavní tribunou, i pod ním už se mačkají nedočkaví fanoušci. Do davu letí dresy, rozlišováky, stulpny. Letěly by i trenýrky, kdyby záložník Kucka nebyl pohotový a na poslední chvíli neuťal vtípek kamarádů.
Na Spartě se juchá po třech letech.
Pokřik střídá pokřik, schytají to i rivalové z Ostravy i Slavie.
I teď se situace opakuje - jen co se objeví kapitán, povyk sílí. Tooomáš Řepka! křičí fanoušci sborově. Ukřičet se může i klučina, kterého si táta kousek pod balkonem vysadil na ramena.
Pro Spartu je duší týmu, pro fanoušky nedotknutelný.
A právě Řepka o titulu rozhodl, to on trefil výhru proti Teplicím: po rohu trknul hlavou do míče, brankář Slavík ho vyrazit nedokázal. "Můj nejdůležitější gól v životě," říkal Řepka. Když běžel zpátky na vlastní polovinu, pumpoval rukama, hecoval spoluhráče i fanoušky.
Ať se pustil do útočné akce a přešel před dva protihráče či razantním odkopem zatrhl Teplicím šanci, vždy má obrovský aplaus.
Gól, pohár, oslavy... zkrátka Řepkova party.