Historická parní lokomotiva řady 475.1 je klenotem, který opečovávají nadšenci z plzeňského Iron Monument Clubu. V sobotu při oslavách konce války to byla tahle černá kráska, která na třemošenské nádraží přivezla zvláštní vlak i s vagonem ustupujících německých válečníků a jejich techniky.
Co všechno musí železniční nadšenci udělat, aby lokomotiva vyrobená v roce 1947 v plzeňské Škodovce vyjela na trať?
Rošt na uhlí měří dva metry
V pátek odpoledne, čtrnáct hodin před vyjetím z depa, je lokomotiva schovaná za vraty na jedné z kolejí výtopny. Kolem ní dohromady kmitá desítka kluků i chlapů, kterým železnice učarovala.
Osadit světlomety na čelo lokomotivy i na tendr, přišroubovat tabulky s číselným označením lokomotivy i znak se lvem na bok budky, všechno promazat, doplnit vodu, uhlí, připravit dvoumetrové třísky na podpal v kotli lokomotivy. Všichni jsou černí od směsi oleje a prachu, stroj se už celý leskne.
"Jaký je rozdíl mezi zatápěním v domácích kamnech a v kotli lokomotivy? Skoro žádný. Jen v kamnech máte rošt asi 30 krát 30 centimetrů a v naší lokomotivě je přes dva metry dlouhý a více než dva metry široký," říká strojvedoucí Jiří Mirvald.
Jezdí stovkou
Když v roce 1947 vyrobili ve Škodovce tuhle černou lokomotivu s koly o průměru kolem dvou metrů, první roky patřila plzeňskému depu. Pak nastalo stěhování na sever Čech do Chomutova.
"Maximální rychlost je 100 kilometrů v hodině, vozila osobní vlaky, rychlíky i lehké nákladní vlaky. Dvakrát denně třeba jela v čele rychlíku z Chomutova do Chebu a zpátky, nebo jezdila s osobními vlaky z Chomutova do Karlových Varů. Patřila k jednomu z posledních typů parních lokomotiv, které Škodovka vyrobila. Měla výhodu moderního kotle a to řadě těchto lokomotiv zachránilo život - když dojezdily, sloužily jako výtopny. Proto neskončily v Kovošrotu," vysvětluje Jiří Mirvald.
Když je lokomotiva překontrolovaná, topič konečně zatopí. Aby pára rozhýbala všechny šoupata a převody, musí mít teplotu 280 stupňů Celsia a v potrubí musí být tlak 16 atmosfér. Pak se teprve stroj dá do pohybu. "Ideální doba na roztopení před výjezdem na trať je šest až osm hodin. Je to kvůli tomu, aby se nepoškodil kotel," upřesňuje Mirvald.
Na hodinu jízdy 100 hodin údržby
I když je téhle parní lokomotivě už 63 let, kvalitnější tepelná izolace kotle i potrubí z ní teď dělá úspornější stroj, než když opustila jako nováček výrobní fabriku. Členové plzeňského Iron Monument Clubu si spočítali, že na jednu hodinu jízdy s párou po kolejích musí každý odpracovat sto hodin při opravách a údržbě.
"Nejkrásnější pocity máme, když přijedeme z akce, lokomotiva funguje na sto procent, lidi se před ní fotí a natáčí si ji. Jednou se mi stalo, že přišla rodinka k mašině a malý čtyřletý dítě nám poděkovalo, jak jsme je krásně svezli. Ten pocit, že se to lidem líbí, že přijdou, je i odměna pro nás. Když pak na internetu vidíme fotky a videa naší lokomotivy, komentáře lidí pod tím, jak je to zajímá, je to zážitek," říká Jiří Mirvald.
Udržet lokomotivní babičku ve skvělé kondici vyžaduje nejen spoustu času, ale také peněz. Všechno, co vydělají při zvláštních jízdách nebo od sponzorů, jde zase zpátky do lokomotivy. "Hodně smutno mi bylo, když jsem se dozvěděl, že i v roce 2010 skončilo několik starých parních lokomotiv ve šrotu. Je to obrovská a nenahraditelná škoda pro příští generace," uzavírá Jiří Mirvald.
Technická data lokomotivy s tendremCharakteristika 2’D1’ p2 + 2’2’T32 Rozchod 1 435 mm Počet válců, vrtání 2 × 530 mm Zdvih pístů 680 mm Průměr kol hnacích dvojkolí 1 750 mm Průměr kol - předního podvozku 880 mm - zadního běhounu 1 150 mm - tendru 1 045 mm Přetlak páry 16 bar Roštová plocha 4,34 m2 Celková výhřevná plocha kotle na straně vody 201,00 m² Indikovaný výkon parního stroje 2 000 koní Služební hmotnost - lokomotiva 99,6 t - tendr 69,0 t Maximální rychlost 100 km/h Minimální poloměr oblouku 150 m Celková délka přes nárazníky, lokomotiva s tendrem 24 790 mm Zásoba vody v tendru 32 m3 Zásoba uhlí v tendru 11,2 t |