Klaus, narozený v červnu 1941, vložil osobní vzpomínku i do oficiálního proslovu, který u rozhlasu pronesl.
"Na rozdíl od většiny z vás jsem byl před šedesáti pěti lety, v momentu, kdy rozhlas volal o pomoc, nedaleko. Bydlel jsem se svými rodiči pár kroků odsud, na Tylově náměstí, a tehdejší atmosféru jsem už jako malé dítě začínal vnímat," zavzpomínala hlava státu.
Už tehdy si prý uvědomoval, že situace je dramatická. Novinářům dnes po skončení oficiální části piety své zážitky popsal ještě podrobněji.
Prezident Václav Klaus při pietním aktu konaného při příležitosti 65. výročí konce druhé světové války. (5. května 2010)
"Když se tam před naším domem začala stavět barikáda a všichni nosili dlažební kostky, tak čtyřleté dítě nemohlo dělat nic jiného, než si také stoupnout do té řady a pokoušet se ty kostky podávat dál," uvedl prezident.
Vyzdvihl oběti povstání a předchozích válečných let, lidi, kteří aktivně s nasazením života bojovali za svobodu národa. (čtěte také Kéž tu už nikdy nekrvácíme za svobodu, zaznělo při vzpomínce na boj o rozhlas)
Už dříve Klaus uvedl, že aktivní byl i v dalším osudovém okamžiku českého národa, při sovětské okupaci v srpnu 1968. Tehdy se jako začínající ekonom zúčastnil fóra v Rakousku.
"Byli jsme v centru pozornosti několika stovek delegátů různých zemí světa, protože všichni chtěli vědět, co se u nás děje. ... Psali jsme a po světě rozesílali protesty, kontaktovali ministry, kteří byli náhodou na dovolené v Jugoslávii, zejména Otu Šika," zavzpomínal Klaus před dvěma lety. (jeho i další vzpomínky čtěte zde)
O další dvě desetiletí později už se Klaus do chodu českých dějin sám zapojil. Po listopadu naskočil do kariérního vlaku stranické i státní politiky, který ho různými peripetiemi vyvezl až na Pražský hrad.
