Mohla smrti žokeje zabránit speciální vesta? Asi ne, říkají experti

Jako když chodce srazí náklaďák. Takovou sílu vyvinul kůň, který v neděli nešťastně zalehl Zdeňka Kalába při dostizích v Brně. Dvaačtyřicetiletý jezdec na následky vážných zranění zemřel. Podobný případ se stal minulý týden v Americe. Jeho aktéra však od nejhoršího zachránila speciální vesta fungující na principu airbagu.

PŘEŽIL. Jezdec Oliver Townend je zavalen tělem svého koně. Přežil i díky speciální nafukovací vestě fungující na principu airbagu | foto: AP

Mít tuto ochrannou pomůcku, dalo se tragédii zabránit? Těžko říci.

"V šedesátikilometrové rychlosti se na něj svalilo 600 kilo. To je jako když se chodec srazí s náklaďákem," přirovnává dostihový trenér Čestmír Olehla.

Kaláb se v rovinovém dostihu šesti koní řítil do cíle, když v poslední zatáčce jeho koni Richiemu ujela noha. Zvíře se svalilo k zemi a jezdce zalehlo.

díky vestě přežil

Nedokázal zvládnout mladého koně, přesto z otřesného pádu vyvázl jen s "drobnými" zraněními.

Na Angličana Olivera Townenda na závodech military v americkém Kentucky minulý týden přepadl po přechodu překážky jeho kůň.

V ten okamžik ale jezdci pomohla právě nafukovací vesta fungující na principu airbagu. Ta ztlumila pád šestimetrákového zvířete.

Townend vyvázl "jen" se zlomenou klíční a hrudní kostí a pochroumanými žebry.

"Nafukovací vesta mi zachránila život. Jsem sice polámaný a pohmožděný, ale chci se vrátit k ježdění co nejdřív," prohlásil sedmadvacetiletý Angličan.

Podobný případ se přitom stal minulý týden v Americe při závodech military. Anglický jezdec Oliver Townend chyboval při nájezdu na jednu z překážek.

Zalehnutí koněm přežil díky přilbě a speciální vestě, která se nafoukla v okamžiku pádu.

"Jenže při military je rychlost poloviční. Kůň se skládá pomaleji a jezdec má čas zareagovat," vysvětluje jezdkyně a trenérka Martina Růžičková-Jelínková.

I kdyby byl Kaláb takovouto pomůckou vybaven, zřejmě by mu to nebylo nic platné.

"Asi by to jinak nedopadlo," myslí si Růžičková. "Kůň upadnout nechce. Ale jakmile drcne hlavou, tak naberete šílenou rychlost. A to je pak jak výstřel z praku. Ten airbag by neměl ani čas se nafouknout."

Dostihoví jezdci jsou povinně vybaveni helmou a vestou.

"Vesta ztlumí náraz, ochrání od kopanců. Ale jakmile vám kůň prošlápne břicho, je to zlé."

Sama ví, o čem mluví, několikrát měla po pádu z koně zlomenou páteř.

S vestou, která zachránila Angličana, se Růžičková ještě nesetkala. "Viděla jsem ji poprvé před týdnem, divila jsem se. Jenže v military není tak omezená váha. Jestli je u nás předepsaná 57 kilo, tak v military 76. U nás se honí každé deko."

Zavedení nafukovací vesty, která by ještě více ochránila jezdce, by se nebránila. "Jenže její cena bude asi vyšší, než má rajťák měsíční plat."

Totéž si myslí i Olehla. "Neviděl jsem to, takže nevím, na jakém principu to funguje. Ale pokud by to stálo padesát tisíc, kdo si to bude moci dovolit?" uzavřel.

VIDEO: PÁD OLIVERA TOWNENDA PŘI ZÁVODECH V USA

Jak vyléčit Gehma z depresí? Třeba koupí koně

Jak vyléčit Petera Gehma z jeho těžkých depresí, když tolik pokusů už selhalo?

Třeba tím, že si společně pořídíme koně, napadlo jezdkyni a trenérku Martinu Růžičkovou, jeho českou kamarádku.

Německý žokej svůj osudový pád v prosinci 2004 přežil. Je mu 40 let. Přesto občas tvrdí, že by radši tehdy na místě zemřel.

Kůň Rascacio jej při tréninku vymrštil do bariéry, od té doby je čtyřnásobný vítěz Velké pardubické ochrnutý na spodní polovině těla, pokoušel se o sebevraždy. Doma v Německu lopotně hledá nový smysl života.

Ano, hraje basketbal na vozíku. "A dobře!" povídá Růžičková. "On by dělal každý sport dobře. Ale basket je pro něj jen jakýmsi náhradním sladidlem za to, co potřebuje. Bytostně postrádá adrenalin v sedle."

Útěchu hledal v Německu i v trénování koně Sekundanta, polobratra české Sixteen. Rok ho dával dohromady po nemocnicích – ale teď by mohl slavit, kůň mu doběhl třetí, druhý a první.

Co na to Gehm?

Brzy poté Růžičkové do telefonu říkal: "Sekundant vyhrál a já už zase nemám pro co žít. Nic mě nebolí, nemám finanční problémy, ale, víš, mám v životě prázdno."

Radila mu: "Tak si dej jiný cíl. Třeba vyhrát s ním překážky, když už jste teď vyhráli na rovině."

Sama mu hledá nový motiv k práci. Proto jej přesvědčila, aby společně zakoupili v Německu čtyřletého koně Foscaria, kterého začala u Prahy trénovat.

"Ve třech zchroml, ale ne moc. Teď už mi dělá zase radost, super skáče. Jednou by mohl závodit v Pardubicích. Doufám, že to Petera nabudí, že přijede k nám a bude se mu věnovat. A já mu tu poskytnu zázemí, které v Německu nemá. On tam nemůže žít, on potřebuje kolem sebe nějakou tu maminku, kterou se mu snažím dělat."

Volají si dvakrát týdně. Po hlase vždy Růžičková pozná, jak hluboká je Gehmova deprese. Má na ni ještě jeden, nejmocnější lék: dává mu naději, že ještě bude chodit.

Vypráví mu o fyzioterapeutu Tomešovi na Slapech, který postavil na nohy i beznadějné případy a u něhož se už Gehm chvíli léčil. O nových metodách štěpení buněk, díky nimž lékaři věří, že i 10 let po nehodě je možné pohyblivost končetin navrátit.

Gehm naslouchá. Malá naděje, pomyslí si možná pesimisticky.

Ale aspoň nějaká...

Tomáš MACEK