Násilné zločiny nejsou v Číně příliš rozšířené. A teď hned tři brutální útoky proti malým dětem během tří dnů. Nožem a kladivem. A aby toho nebylo dost: koncem března ubodal rozběsněný chlapík, jehož právě pustila k vodě přítelkyně, k smrti osm školáků.
Děs. Nové fatální zprávy dokonce na chvíli utlumily hrdou soustředěnost Číňanů na grandiózní šanghajské Expo. Copak jsme zešíleli? ptají se šokovaní lidé. Proč se najednou dějí takové brutality a proč jsou jejich terčem ti nejmenší?
Sociologové i psychologové se shodují v jednom: může za to stále sílící tlak v drsné až kruté společnosti výrazně zaměřené na úspěch a na peníze, který někteří jedinci často nezvládnou.
Útočníci spadají do dvou kategorií - jde jednak o duševně nemocné lidi a jednak o ty, kteří se ve společnosti cítí odstrčeni. Často je to kombinace obojího.
Neúspěšní a frustrovaní
Muž, který se minulý týden nepříčetně vrhl na školáky v jihočínské provincii Kuang-tung a osmnáct jich pořezal, je typickým příkladem. Býval učitelem, kvůli duševní chorobě ho však před čtyřmi lety poslali na zdravotní dovolenou. Násilník to cítil jako nespravedlnost, chtěl se společnosti za "příkoří" nějak pomstít.
Stejný motiv převládl i u dalšího outsidera, dvaačtyřicetiletého bývalého lékaře Čeng Min-šenga. Ten údajně zhrzený neúspěchy v profesním a partnerském životě ubodal k smrti osm dětí, které mířily do základní školy ve městě Nan-pching na jihovýchodě Číny. U soudu (předminulý týden byl popraven) v slzách vyprávěl, jak jím pro soustavné neúspěchy pohrdala jeho bohatá rodina.
Sedmačtyřicetiletý útočník z Ťiangsu nemohl podle čínského tisku dlouho zavadit o práci, byl frustrovaný a naštvaný na všechny kolem. Muž údajně navíc přišel o všechno v pyramidových hrách. "Chtěl jsem se pomstít společnosti," přiznal prý zoufalec na policii.
Čínští lékaři ošetřují jedno z dětí pobodaných ve městě Lej-čou (28. dubna 2010)
Čína, s více než 1,3 miliardy obyvatel nejlidnatější stát světa, nyní prochází jednou z nejzásadnějších ekonomických transformací v historii světa. Součástí náročného procesu jsou zmatky a obrovské majetkové přesuny. Bohatí bohatnou a chudí mají pocit, že jsou přehlíženi.
Čínská tržně orientovaná společnost je opravdu drsná, nenechte se mýlit komunistickým nátěrem. Nemají tam žádnou záchrannou síť pro nezaměstnané, nemocné či staré. Někteří, ponechaní bez naděje v systému, kde ti s konexemi se mají až zázračně dobře, v sobě tísnivé pocity křivdy tak dlouho dusí, až exploduje vražedné násilí.
Čína se navíc o duševně nemocné moc nestará. Ten, kdo takto onemocní, je ve "slušné" společnosti stigmatizován, "ztratil tvář". Podle nedávné studie čínských a amerických vědců se téměř nikomu ze 173 milionů dospělých, kteří v Číně trpí nějakou mentální poruchou, nikdy nedostalo profesionální pomoci.
Pro ty naštvané, vnitřně zuřící, mohou být útoky na děti zoufalou snahou o stržení pozornosti na vlastní problémy a nespravedlnosti. Mnohdy také kopírují své předchůdce. "Za tyhle útoky můžeme vinit především drastické sociální změny," řekl pro list Times Jü Ťiangžung z Čínské akademie sociálních věd.
Poslední útoky28. duben, město Lej-čou |
