Říkáte, že je dříč, takže jste se nikdy nebála, jestli jeho návrat do ligy bude úspěšný?
Ne, Dominik mě svými výkony vůbec nepřekvapil. Od začátku jsem věděla, že když se rozhodne vrátit, že do toho půjde naplno a že bude patřit mezi nejlepší. Jen jsem se bála o jeho zdraví, ale aby taky ne, když jsem manželka, že jo? Samozřejmě, když se vracel, tak jsem slyšela předsudky lidí. Ale čekala jsem je, jsme v Česku a mám pocit, že tady lidi neradi vidí, když někdo vyčnívá a když je někdo taková bílá myš, která je hodně na očích. Jsem ráda, že se to teď podobá NHL.
V čem?
Tam se lidi nezajímají o drby a pomluvy, tam je zajímá, jak člověk pracuje, aby byl nejlepší. A to teď Dominik ukázal i tady. Že je obrovský dříč.
S manželem jste zažila Nagano i triumfy ve Stanley Cupu. Je čtvrteční vítězství v něčem podobné?
Každá životní etapa je jiná a samozřejmě, že nejkrásnější je to, co se děje poprvé. Přesto tento titul pro Dominika výjimečný je. Nagano, to bylo něco pro náš národ, superokamžik kariéry. NHL měla své kouzlo, protože jsme v Americe žili, ale teď Dominik vyhrál za město, kde vyrůstal. Kde od pěti let chodil na stadion, běhal za klukama, co hráli v áčku. A teď pro to město vyhráli titul. Navíc před skvělými diváky, v úžasné atmosféře. A k tomu ta hokejová parta. To je právě kouzlo kolektivních sportů, že jeden bojuje za druhého.
Cítím, že jste hodně fandila...
Neskutečně. Drželi jsme palce, s dcerou jsme uvažovaly, že pojedeme i do Ostravy a budeme tam dva dny. Podobně jako jsme spolu vyrazily do Liberce na semifinále. Nakonec jsme se rozhodly fandit u televize a pak za ním jet do Pardubic. Musím přiznat, že mě to teď docela mrzí, že jsem nejela.
Co syn, který studuje v Americe?
Míša to pečlivě sledoval přes internet a hned po zápase jsme to spolu rozebírali přes Skype. Zrovna v sobotu (dnes) přiletí do Česka, takže kdyby se hrál ten nedělní zápas, byli bychom v Pardubicích celá rodina. Škoda... Tedy žádná škoda, táta už mu může ukázat zlato.
Jako manželka budete mít nejspíš velké slovo v tom, zda bude pokračovat v kariéře. Co mu řeknete?
Vůbec jsme se o tom ještě nebavili. Ale když máte vedle sebe člověka, který je velká osobnost, je hloupé, aby ho partner či manželka stahoval dolů. On potřebuje svobodu, takže to nechám jen na něm. Máme velké děti, nemusí brát na nic ohled, takže proč by nemohl chytat dál!
Třeba i proto, aby se nakonec zase dostal do reprezentace.
Moc bych mu to přála a dost mě mrzelo, že letos tu šanci nedostane. Myslím, že by se nějaký lídr jako Dominik do týmu hodil. A je velká škoda, že tam nebude. Na druhou stranu to takhle trenéři rozhodli a tak to prostě je. Manžel to bere stejně, takže to doma vůbec nerozebírá.
Mimochodem – hovoříme spolu v pátek odpoledne – už se doma od včerejšího zápasu ukázal?
Mluvili jsme spolu, teď běžel vyřizovat nějaké své věci. Takže už funguje.
