Jeden by řekl, že už ho nebudou triumfy až tak brát. Vždyť vyhrál olympiádu v Naganu, předtím dvakrát československou ligu a potom dvakrát získal Stanleyův pohár. Jenže Dominik Hašek slavil pardubické zlato z extraligy s podobnou vervou, jako kdyby získal první titul v životě.
"Stanley Cup, olympiáda, to má něco do sebe. Ale vyhrát titul s Pardubicemi, kde jsem vyrůstal, je něco fantastického. Jsem rád, že jsem u toho byl," prohlásil veterán poté, co se spoluhráči přivezl z Ostravy mistrovský pohár.
Oslavu si užíval se stejnou intenzitou, s jakou během play-off dominoval v brankovišti nebo dirigoval defenzivu Pardubic. Sotva autobus s novopečenými šampiony vjel do boční uličky starého města, vyskotačil ven a hnal se na pódium na Pernštýnském náměstí.
Na pódiu pak dováděl podobně jako tenkrát v roce 1998, když po vítězství na turnaji století v Naganu poskakoval s japonským šátkem kolem hlavy na Staroměstském náměstí v Praze. Objímal se s o generaci mladšími spoluhráči, s gustem lil na všechny strany pěnivý sekt.
A přestože pokropil i spoustu fanoušků, zůstal pro ně největším hrdinou. "Jsou to nádherné chvíle. Slavit vydržím dlouho, musím držet krok s mladšími," volal rozverně, když ho kolem třetí hodiny ráno odváděl manažer před davem příznivců do "bezpečí" klubu Patapuf.
I tam neudolatelný matador pokračoval v mistrovské jízdě.
