Kdyby nevznikla TOP 09, byla byste pořád u lidovců?
To už bych asi v těchto volbách nekandidovala.
Jak dlouho se ve vás vařilo, že už k lidovcům nepatříte?
Zhruba od roku 2006, kdy byl Miroslav Kalousek dotlačen k odchodu z předsednické židle a potom nastoupil Jiří Čunek.
Miroslav Kalousek byl váš oblíbený šéf?
Prvně jsem se s ním potkala v roce 1997, kdy jsem byla ministryní spravedlnosti, a to na mě udělal ten nejhorší dojem. Musela jsem tehdy o nějakých pozemcích jednat s ministerstvem obrany a Kalouska jsem telefonem žádala o urychlení. Způsob, jakým jednal s ministryní spravedlnosti, mě hluboce urazil.
Žádám si detaily, to je zajímavé.
Byl neochotný. Jednal svrchu. Těžký macho. Nedávno jsem mu to připomínala a on už si na to vůbec nepamatuje.
Takže to nebyl Kalousek, kvůli komu jste vstoupila k lidovcům?
Kdepak. To byl jednoznačně Josef Lux. Kalouskovi jsem přišla na chuť až později na klubu - byl inteligentní, vtipný a jeho pohled na svět mi mluvil z duše.
Co bylo vaší poslední kapkou u lidovců?
To, jakou cestou se rozhodl jít po vsetínském sjezdu Cyril Svoboda. Vždycky tam byly dva proudy: katoličtí sociálové a pravicoví konzervativci, pro které je křesťanství backgroundem. Prostě kostel je jedna věc a parlament druhá. Propletení tomu nesvědčí.
Jak se k sobě s lidoveckými poslanci chováte, když se potkáte ve Sněmovně? Je to zvláštní?
Určitě. Při odchodu jsme si s Cyrilem popřáli vše dobré, ale jemu to dlouho nevydrželo. S mnohými se bavím, jako by se nic nestalo, ale s Cyrilem se tak akorát pozdravíme.
Už jste byla vyslechnuta v případě pandurů?
Nebyla.
Co to je za způsob vyšetřování, na který je ustanoven speciální tým a za dva měsíce není vyslechnuta osoba za nákup odpovědná, tedy tehdejší ministryně obrany?
Mě to vůbec nepřekvapuje. Jak dopadly jiné případy podezření z korupce? Už v roce 2007 se přímo na půdě ministerstva obrany zatýkalo, šlo o úředníky v případu oprav a rekonstrukce vojenských objektů. S velkou pompou to vysílala a psala všechna média. Teď, v roce 2010, se důkazy dále vyhodnocují.
Co je tu shnilého?
Nerada bych ublížila policii, nevím. Vzpomínáte na další příklad? Černé fondy na generálním štábu. Velká hanba. A nepostoupilo se nikam, prostě nic. Přitom to všechno byly věci, které se otevřely za mé éry, dopadaly na mne, ale děly se za předchozí sociálnědemokratické vlády.
Takový vývoj vyšetřování je pikantní zvlášť v souvislosti s tím, jak se všichni chvástají protikorupčními balíčky, že?
Právě. Přitom ten nejlepší nápad by byl prostě vyšetřovat a mít výsledky v rozumném čase. Jestli roky vyhodnocujeme důkazy, než případ postoupí dál, je to k smíchu.
Dnešní ministr obrany Barták byl vaším náměstkem a zmínili ho bývalí manažeři Steyru, když MF DNES informovali o zákulisních dohodách kolem nákupu pandurů a o provizích pro politické strany. Jaký byl podřízený? Věřila jste mu?
Já jsem ho zdědila, je to člověk ODS a měl blízko k premiérovi. Čili my jsme k sobě museli hledat cestu, karty byly takto rozdány.
Obchod s pandury jste mu svěřila dobrovolně, nebo vás premiér přitlačil?
Já jsem slovo tlak nikdy nepoužila. Premiér si to přál. A já jsem mu vyhověla. Neměla jsem jakýkoliv důvod se vzpouzet. Náměstek Barták byl schopný, zdatný.
Já jen, že to zvenku vypadalo, jako by premiér rozhodoval o tom, co budou vaši náměstci dělat.
Co vám na to mám říct?
Zkuste pravdu.
Podívejte, sám bývalý premiér v tom nemá jasno. Letos v únoru během 48 hodin totálně obrátil: nejdřív tvrdil, že s mým ministerstvem on rozhodně nic, a všechno jsem dělala já, záhy poté tvrdil, že já nic, a proto musel zasáhnout.
OČIMA BARBORY TACHECÍVěčné předhazování Praporu hvězd a pruhů už jí leze krkem a ani se nedivím. "Zpívat rozhodně nebudu," sdělila mi s úsměvem, leč velmi rázně hned při příchodu do studia. "To vám radši na iDNES ukážu špeky," řekla už celá vysmátá a doopravdy poodhrnula sako. "Pracuju hodně v noci a přitom dost jím," prozradila na sebe dřív, než jsem stihla říct, že klukům se hubené holky stejně nelíbí. Vlasta Parkanová se evidentně naučila o svých handicapech mluvit sama a jako první, což spolehlivě vyráží zbraň z rukou protivníků. Všichni to víme, ne všichni to umíme. Po celou dobu rozhovoru byla klidná, s tichou sebejistotou člověka, kterého v politice sice mnohé může mrzet, ale už nic zaskočit. |
To se mě dotklo velmi. V první chvíli mě šokoval. Přesto, že si data běžně nepamatuji, vím jedno: osmnáctého února mi došlo, že jsou dva Topolánkové. Jeden - bývalý premiér - kterého budu vždycky respektovat, protože hodně dokázal. A druhý - člověk, který pro mne prošel hodně nepochopitelným vývojem - to je člověk, kterému už nemůžu věřit. Říká šílenosti. A víc k tomu neřeknu, nechci sem tahat žádné boží mlýny.
Jak vlastně ministr obrany přijde na to, kolik takových pandurů, s jakým vybavením či čehokoliv jiného je třeba nakoupit?
Od toho máme generální štáb, vojenské plánování.
Takže sami vojáci rozhodnou, co potřebují, a pak to podsunou politikovi, aby to schválil?
Oni by měli nést odpovědnost za to, že se nakoupí věci, které armáda nezbytně potřebuje.
Podle nich "potřebuje", tak je to asi přesnější.
Pokud jde o odbornost, tak tam to z vojáků nikdo nesejme, a ani nesmí. Ale problém je v tom, že když se střídali na špici různí generálové, tak každý podle toho, zda pocházel od pozemního vojska nebo odjinud, preferoval něco jiného.
Proto jsem řekla podle nich "potřebuje". Ale to je přece šílené.
No ano. Je to šílené. Na ministerstvu je sekce vyzbrojování, která ty obchody zúřadovává. Přitom by měla umět se argumentačně vzepřít požadavkům vojáků a taky dohlédnout na to, aby tam nebyly jakékoliv lobbistické vlivy.
Není záležitostí ministra, aby si tu sekci tak vycepoval?
To ano.
Ministerstvo obrany je vlastně geniální místo na to, aby si vojáci protlačovali nákupy, jaké chtějí.
Dodávám, i firemní lobbisti či političtí.
Proč jsou pandury, které jsme nakoupili, tak výrazně dražší než portugalské?
Stačí si kliknout na stránky ministerstva obrany, kde je seriózní analýza, jak jsou pandury vybavené. Když to přirovnám k autům, tak Portugalci si objednali fabie a my máme octavie s automatem.
A bylo nutné mít octavie s automatem z veřejných peněz? To zase rozhodl generální štáb?
Formálně vzato určitě, jinak by to nešlo. Ale připomínám, že Portugalci si těch fabií nakoupili mnohem více než my octavií.
Dovedete si představit, že pracujete v podniku a můžete si vybrat, jaké auto chcete s tím, že budete jediná, kdo rozumí autům a ví, co potřebujete? A nadiktujete si to a pak ho dostanete? Velmi zrádné prostředí.
O tom byste musela mluvit s náčelníkem generálního štábu.
Ale mně teď nejde o pandury. Jde mi o systém, ve kterém si generální štáb, který nenese politickou odpovědnost, diktuje, co tzv. potřebuje a s jakým to chce vybavením bez jakékoliv oponentury z peněz nás všech. Z toho jsem nervózní, chápete?
Chápu. Ale oni to přece musí umět obhájit.
Před těmi, kteří tomu nerozumějí? To by asi neměl být problém, co říkáte?
Politici dávají vojákům politické zadání, co od armády chtějí, jaké bude plnit úkoly. Vojáci naproti tomu politikům říkají, co k tomu budou potřebovat. Jinak to nejde. Problém je, když politici i vojáci chtějí každou chvíli něco jiného, a to je chronický problém toho resortu.
PROFILVlasta Parkanová Narodila se 21. listopadu 1951 v Praze. Vyrůstala v Táboře, vystudovala práva a až do roku 1990 pracovala ve funkci podnikového právníka, a to převážně v zemědělských organizacích. Kariéra V listopadu 1989 spoluzakládala OF v Táboře. V lednu 1990 byla kooptována jako poslankyně do Federálního shromáždění ČSSR a stala se členkou ústavně-právního výboru. Poté začala působit ve státní správě. Byla poslankyní za ODA a KDU-ČSL a po volbách v roce 2006 předsedkyní poslaneckého klubu KDU-ČSL. V roce 2007 se stala vicepremiérkou a ministryní obrany. Do nadcházejících voleb kandiduje v barvách TOP 09. |
Klidně o pět nebo o patnáct. Ale ta desítka je tam proto, že platí jak pro platy státních úředníků, tak pro sociální dávky. Dohromady to pak dává tu sumu, kterou potřebujeme ušetřit.
Šlo vám osobně vždycky o to, aby platy politiků byly úměrné jejich výkonu?
To se hezky řekne, ale skoro se to nedá udělat. Podle čeho byste ten výkon chtěla měřit? Některý politik je nejužitečnější, když nedělá nic, a viděno z opačného politického tábora je to přesně naopak.
Mám dojem, že třeba politici, kteří ani nechodí na hlasování o důležitých věcech, jsou přepláceni.
To bychom si museli říci, co jsou to důležité věci. Čas v Poslanecké sněmovně se poslední rok doslova maří, dlouhé hodiny se diskutuje o podružnostech.
Proč se nikdy nikdo ze stávajících poslanců nesnažil využít stávající zákon, podle nějž poslanec za čtyři neomluvené absence na jednacích dnech ztrácí nárok na plat, přičemž o důvodech by měl rozhodnout orgán komory parlamentu?
Orgán komory parlamentu, který to je?
Ten jste si jako poslanci měli ustavit a poté schválit, což nikdo z vás nenavrhl.
Já bych proti tomu nic neměla, ale teď mi řekněte, co se zlepší na politické kultuře a výstupech v této Poslanecké sněmovně, když ten orgán budeme mít?
