Letadlo Airbus A340 společnosti Air France sjelo v úterý 2. srpna 2005 během přistávacího manévru z dráhy. Už před přistáním byl stroj vystaven značně nepříznivým povětrnostním podmínkám.
Nad torontským letištěm totiž právě zuřila letní bouřka. Kolem letadla tak při přiblížení šlehaly blesky, hustě pršelo a byly silné turbulence. To vše ztěžuje sledování přístrojů a celkové ovládání stroje.
Během přistání se přes ranvej od severu k jihu přesouvalo pásmo silného deště. Poháněly ho poryvy o síle 17 metrů za sekundu. Posádka se potýkala s mnohem horšími podmínkami, než očekávala.
Přistání v Torontu probíhalo za bouřky
Přistávací dráha 2-4 vlevo na letišti v Torontu
Bylo povoleno přistání na dráze 2-4 levá. Věž hlásila posádce, že předchozí letadlo oznámilo slabý brzdný účinek, poryvy nad zemí s rychlostí sedm až deset metrů za sekundu.
Posádka byla navedena na dráhu 2-4 vlevo proto, aby mohla přistávat proti větru. V 16:02 se francouzský Airbus přiblížil k začátku přistávací dráhy.
A pak, krátce po dosednutí, vyjel Airbus valící se téměř stopadesátikilometrovou rychlostí z dráhy a vzplál.
Když se prorazí nádrže a únikne palivo, dosáhne žár z následného ohně tak vysoké teploty, že se plášť letadla během několika minut úplně roztaví. Po dvou minutách bývají šance na přežití velmi nízké. Obvykle se uvádí, že limit pro bezpečné opuštění letadla je devadesát sekund.
Spolupráce s Českou televizíKanadské dokumentární rekonstrukce leteckých katastrof "Mayday" přinášíme ve spolupráci s Českou televizí. Rekonstrukci letecké katastrofy "ÚNIK Z PEKLA" (Miracle Escape) uvidíte v úterý 20. dubna od 20:00 na ČT1.  |
Dvě stě devadesát sedm cestujících se v hrůze hrnulo k východům. Cestující vyskakovali ven, přestože před nimi šlehaly plameny z hořícího motoru. Naštěstí většina vyvázla prakticky bez újmy na zdraví.
Záchranné týmy dorazily za 52 sekund. Zásah však komplikovalo přetrvávající nebezpečí exploze. Ale nakonec byl požár uhašen a začalo vyšetřování.
Neštěstí ovlivnily tři faktory
Vyšetřovatelé zjistili, že zatímco posádka zápasila s řízením, zničil citlivé pozemní přístroje měřící rychlost větru na ranveji blesk. Piloti se proto museli spolehnout jen na informace palubních systémů.
Po bližším průzkumu situace na letišti se objevila další důležitá skutečnost. Kvůli bouřce bylo řízení letového provozu donuceno použít dráhu 2-4 vlevo. Je ale o 650 metrů kratší než ostatní.
V roce 1999 došlo k velmi podobné nehodě v arkansaském Little Rocku. Letadlo American Airlines také přistávalo za prudké bouřky a po dosednutí vyjelo z dráhy. Jedenáct lidí tehdy nepřežilo.
Vyšetřovatelé zjistili, že se posádka tehdy dopustila vážné chyby. Piloti nedodrželi všechny povinné kroky kontrolního seznamu a nevysunuli rušiče vztlaku, tedy klapky či spoilery. Po vyklopení naruší laminární obtékání křídla, zvýší odpor a zkrátí brzdnou dráhu.
To ale nebyl případ letu Air France. Vyšetřování v Torontu prokázalo, že na rozdíl od Little Rocku byly rušiče vztlaku vysunuty. Letadlo však zpomalují ještě další systémy. Rušiče vztlaku nejsou jediným nástrojem, který se používá pro zastavení letadla. Obraceče tahu otáčejí proud plynů z motoru proti směru pohybu. Stroj také zpomaluje důmyslný brzdový systém.
Všechny tři systémy byly prověřeny, aby se dala vyloučit mechanická závada. Jednu sadu brzd zničil požáru. Zbývajících sedm prošlo testy bez závad. Všechny spolehlivě fungovaly.
Během zkoušky motorů se prověřovaly i obraceče tahu. Žádné známky mechanického poškození nebyly objeveny. Zjistilo se však, že štíty obracečů tahu byly vysunuty až dvanáct sekund poté, co Airbus dosedl na dráhu. Trvalo sedmnáct sekund, než začaly plně účinkovat.
To však nebyly jediné skutečnosti, které ovlivnily havárii. Na začátku přistávací dráhy letělo letadlo v mnohem větší výšce, než mělo. A když nakonec dosedlo, bylo už téměř v polovině ranveje.
V okamžiku dosednutí zbývalo letadlu pouhých 1500 metrů na zbrzdění. A pak ztratilo cenné sekundy tím, že motory nedostaly plný reverz.
Za těchto podmínek neměla posádka dost času, aby stroj zastavila.
Přejetí dráhy je častá nehoda
K nehodám tohoto typu dochází po celém světě často. A bezpečnostní opatření, která by jim zabránila, zatím neexistují. Jenom v roce 2005 bylo ve světě zaznamenáno 37 takových případů.
NejČastější důvody přejetí dráhy- Povětrnostní podmínky. - Stav přistávací dráhy. Může být mokrá, namrzlá a nebo zasněžená. - Příliš vysoká rychlost přiblížení, kterou se pilotům při pokusu o přistání nepodaří snížit. |
Mezinárodní organizace pro civilní letectví doporučuje, aby letiště měla na konci každé dráhy třísetmetrovou bezpečnostní zónu.
Dnes již existuje způsob, jak přejetí dráhy zabránit. Pro tyto případy se budují plochy s povrchem ze speciálního materiálu, který pomáhá letadlo zastavit.
Je to vrstva umělého kamene položená na konci dráhy. Pod koly mohutného stroje se propadá. Je to stejné jako když se vjede na bicyklu na cestu posypanou štěrkem; velmi rychle se zaboříte. A totéž platí pro letadla. Většina letišť však tento systém nepoužívá.
