Takhle nějak si mnozí představují konec světa. Apokalyptická krajina, kterou v Hollywoodu vytváří špičkoví počítačoví odborníci, je na Islandu k vidění stále, ale doutnající sopka jí vetkla ještě drsnější křivky.
Do uzavřené oblasti o rozloze 18 kilometrů čtverečních se dostal redaktor listu The Times. Krajinu tu podle něj pokrývá tlustá vrstva prachu a nad pastvinami dřímá zlověstný mrak popela, který nepropustí žádný sluneční paprsek.
Lidé jako by sem vůbec nepatřili
I uprostřed dne tu je vlastně noc a z jinak šťavnaté krajiny se úplně vytratily barvy, zbyla jen černá a bílá. Všude je jen několikacentimetrová vrstva prachu.
V tom všem stále žijí lidé, kteří jako by do surrealistického výjevu vůbec nepatřili. Farmy jsou z hlavní silnice vidět jen matně. Uvnitř jsou ale pastevci, kteří se zoufale bojí o zdroj své obživy - o dobytek.
Srážka s domorodcem může lehce připomenout setkání s nadpozemskou bytostí. Místní se totiž před všudypřítomným prachem chrání brýlemi všeho druhu a maskami.
Doma mají topení zapnuté na plné obrátky, jedině tak mohou zabránit tomu, aby se prach dostal do jejich domovů. Mnoho farmářů muselo své živobytí v nejpostiženější oblasti opustit, popel je nebezpečný i pro člověka.
Jiní nemají na výběr - zůstávají a sklíčeně se dívají na to, jak na pastviny dosedají další zrnka prachu, která obsahují vysoce toxický fluorid. Jejich hlavním úkolem je ochránit zvěř před tím, aby začala prach spásat.
Kromě farmářů do oblasti nikdo nesmí. Nebezpečný není jenom prach, ale sopka také rozpouští ledovec a vytékající řeka někdy nese kusy ledu, které jsou velké jako domy. Farmáři jsou tak jedinými svědky toho, že když si Země zamane, člověk s tím nic nesvede.
Islanďané ale s přírodou umějí žít v symbióze a vše snášejí se stoickým klidem. Dobře vědí, že poslední erupce místní sopky začala v roce 1821 a skončila až o dva roky později.
Tehdy nejvíce prachu spadlo po půl roce soptění. A stejné to může být i teď. Všechno bude záležet na větru, který může mrak odnést až do oblasti hlavního města Reykjavíku, kde žije polovina všech Islanďanů.
Island je paradoxně jedna z mála evropských zemí, odkud se stále létá. To se ale podle meteorologů může změnit každý den. Stačí aby vítr zafoukal jihovýchodně a odnesl oblak prachu nad mezinárodní letiště Keflavík padesát kilometrů od hlavního města.