Martin Vondrák přiznal, že měl krátce před požárem se ženou schůzku. Pak se ale podle jeho verze rozdělili, a když se za pět minut dostal k srubu, viděl její auto a uvnitř plameny. Nezavolal pomoc a ani nešel hasit. Naopak si začal zajišťovat alibi, jako by byl v době činu na koncertě u Máchova jezera.
Jeho obhájce uvedl, že to bylo z obavy, že bude viněn ze založení požáru. Označil to za hloupé, ale zároveň je to podle něj důkaz, že žádnou vraždu nepřipravoval. Obhájce dále uvedl, že neexistuje žádný přímý důkaz a ty nepřímé netvoří ucelený kruh.
Také jeho klient vinu popírá. "Manželku jsem nezabil a dům jsem si nezapálil. To je vše, co mohu uvést," řekl v závěrečné řeči.
Žaloba původně žádala výjimečný trest, protože žena zemřela zvlášť trýznivým způsobem. Nakonec od toho ale žalobce ustoupil, protože ani z pitvy nebylo zřejmé, zda oběť nebyla při požáru v bezvědomí. "Pokud by byla při vědomí, tak by se zřejmě pokusila z domu uniknout," vysvětlil v závěrečné řeči státní zástupce Tomáš Milec. Pro Vondráka tak žádal trest při horní hranici sazby za vraždu.
Za motiv označil Milec rozvodové řízení a spory o majetek i následnou péči o děti. Obhájce to odmítl s tím, že se jednalo o spory obvyklé u rozvodů. Podle něj ale vzájemná důvěra nebyla zcela zpřetrhána, o čemž svědčí například to, že si předávali děti.
Soudu přihlíželi rodiče obžalovaného. Tvrdí, že půl roku po události našli v popelu další klíče. Ty mají dokázat, že devětadvacetiletou ženu zavřel a dům zapálil někdo jiný. K nálezu je přivedl popis senzibilky. Tu ale soud odmítl vyslechnout, stejně jako zamítl žádost na expertizu nalezených klíčů.
