Dvouhodinový film Stížnost (Petition) odhaluje v té nejsyrovější méně známou podobu Číny. Vykresluje ji jako zemi, která v honbě za ekonomickou prosperitou neváhá pošlapat základní lidské hodnoty a zadupat do země lidskou důstojnost.
Hlavními "hrdiny" jsou tu Číňané, kteří odvrácenou stranu své vlasti poznali na vlastní kůži. Korupcí prolezlé aparáty v provinciích neváhaly zadupat do země jejich základní práva a oni se vydali k centrálním úřadům do Pekingu. (více o životě čínských pohlavárů čtěte zde)
Jenže tady se pěšáci spravedlnosti dostávají do byrokratického soukolí, které neváhá použít sílu. U okýnek petičních úřadů začínají chápat, že je to celé jen navoněná atrapa, která ve skutečnosti jejich problémy řešit nebude.
Boj o život v petičnímu slumu
Svět stěžovatelů se potom smrští do marného boje za spravedlnost, který se v surových kulisách "petiční vesnice" stane i bojem za přežití. V drsném slumu uprostřed vzkvétající metropole se mezi přístřešky z kartónů a igelitů potýkají s bídou, hladem.
Boj je nakonec to jediné, co jim zbývá. Proti nim stojí silní soupeři. Kromě přezíravých úředníků, které ztělesněná nespravedlnost postavila do první linie a schovala je za mříže, jsou to agenti, jež mají za každou cenu zamezit stěžovateli podat stížnost.
Vysoký počet stížností by totiž mohl k provincii obrátit pozornost Pekingu a to zkorumpovaní regionální bossové nemohou potřebovat. V dokumentu stěžovatele bijí. Ve skutečnosti ale i samotná Čína byla nedávno donucená k přiznat, že tito lidé často končí v tajných věznicích. (více o černých věznicích v Pekingu čtěte zde)
Jeden z vrcholů dokumentu pak přijde, když agenti naženou jednu stěžovatelku pod vlak. Obyvatelé petiční vesnice se dívají na ujetou ruku jejich bývalé spolubojovnice a už vymýšlejí manifest, ve kterém mnohokrát vyskloňují v Číně tolik vzácné slovo demokracie.
Za nepatrný projev solidarity (pohřební průvod) okamžitě putují hlavní strůjci akce za mříže. Donkichotský boj stěžovatelů se nakonec úřady rozhodnou rozválcovat bagry. Za jediný den srovnají se zemí všechny příbytky.
Pod pekingskými mosty živoří čínské svědomí
Problémy tím ale nemizí, jen se přistěhují blíže luxusu sebevědomé čínské střední třídy. Její příslušníci ve značkovém oblečení se procházejí po mostech, pod kterými se ve tmě schovává jejich svědomí - lidé, kteří neváhají pravdě obětovat vše.
Režisér Zhao Ling nastavuje zrcadlo Číně, jaká doopravdy je a trefně vystihuje kontrast košatých projevů komunistických pohlavárů o světlých zítřcích s jejich vlastními životy a nuznými životními podmínkami jejich poddaných.
Dokument servíruje současný čínský režim bez servítek jako brutální kapitalismus namixovaný s totalitními praktikami zabalený v komunistické ideologii. Otázkou je, jak dlouho se takové menu dá jíst. Stěžovatelé v dokumentu mají jasno: Je nás stále víc a jednou to musí prasknout, říkají.
