Pořád. I když to jsou takové diety nediety. Je to spíš tak, že se ráno rozhodnu, večer se rozhodnu znova a takhle to jde dokola. Já vlastně diety nedržím, jsem jenom rozhodnutá je držet. Snad je to první krok k tomu, že nějakou opravdu dodržím. Ono spíš než o dietu, jde o změnu životního stylu, a ta chce hodně odvahy.
Miroslava Smolíková* Mirce je 23 let, narodila se na Slovensku, v současnosti žije v malém městečku u Sázavy. * Studuje 3. ročník Pedagogické fakulty UK v Praze, obor český jazyk-dějepis pro 2. stupeň ZŠ a střední školy * Ve volném čase píše blog s názvem "Baculka na lovu", který je o xxl životě, xxl osobnostech i modelingu. * Navštěvuje kurz xxl modelek. Měří 172 cm a váží 120 kg. |
Chtěla bych mít 90 kilo, ale ne míň. Například normální 60-70kilovou postavu, tolik myslím váží normální holky, už bych mít nechtěla a nechtěla bych ani být štíhlá. Kdyby mohl někdo mávnout kouzelným proutkem, šla bych na 90 kilo.
Není to tak trochu póza?
Naprostá většina lidí to tak bere. Tvrdí, že se mi to začalo líbit, protože se mi to musí líbit. Protože v tom musím žít. Ale mně se to opravdu líbí.
Byla jste silná odmalička?
Do první třídy jsem byla jen malinko buclatější. Pomalu jsem přibírala a nejvíc v pubertě. Čím víc jsem byla tlustší, tím víc komplexů jsem měla, a ty jsem řešila jídlem, takže jsem zase nabírala. Někdo nabere se štítnou žlázou nebo jiným zdravotním problémem, ale já si za to mohla sama. Přibírala jsem i patnáct kilo za rok. Co jsem se vyrovnala se sebou, se držím víceméně na stejné váze.
Proč se svou váhou něco neděláte?
Na sporty jsem nešikovná a některé mám i zakázané kvůli srdeční vadě. Nevymlouvám se na ni, ale je to jeden z faktorů. Navíc ono se to řekne, udělej s tím něco, míň jez a víc se pohybuj. Jak už jsem řekla, podle mě jde o kompletní změnu životního stylu a ta se mi zatím nepodařila, ale pracuju na ní.
Takže se v jídle nijak neomezujete?
Jím dost nezdravě a vím to, budu s tím muset něco udělat. Srdeční vada mi teď žádné problémy nedělá, ale jednou by mohla, takže kvůli zdraví.
Proč myslíte, že vám nejde zhubnout?
Pozor, já vím, že to jde. Už jsem několikrát zhubla, ale pak jsem zase nabrala. Asi jsem se zasekla ve svém baculčím světě a jeho pravidlech. Výloha mi vrací odraz baculky a když sedím v autobuse, kynu na druhou sedačku, jsem prostě baculka. S tím ráno vstávám a večer usínám. Nevím, jestli bych se dokázala budit a usínat s myšlenkou, že jsem prostě normální.
A neláká vás ani to, že byste třeba nemusela kynout přes dvě sedačky? Nechtěla byste změnit svoji postavu?
Každý, kdo má nadváhu, by to chtěl. A když mi někdo říká, že ne, tak mu nevěřím. Ale dokud to nejde, tak jsem smířená se sebou, spokojená. Myslím si, že jsem hezká holka a mám stejné šance, jako kterákoli jiná hezká holka.
Jste sebevědomá?
Neřekla bych o sobě, že jsem nesebevědomá. Taková holka by nešla za neznámým klukem a neřekla mu o číslo jako já nedávno. Sebevědomí si musím budovat každý den znovu a znovu. Kdykoli se podívám do zrcadla nebo projdu kolem té výkladní skříně, měla bych si říct: "vypadáš skvěle" nebo "tobě to sluší", místo "panebože, ten zadek je určitě někoho jiného". Já jsem to měla jednodušší, protože mi lidi odmalička říkali, že jsem hezká holka, jen kdybych zhubla. Spousta baculek ale takové štěstí nemá.
Dělali si z vás kvůli nadváze lidé z okolí legraci?
To ani ne. Spíš se mi stávalo, že na mě pokřikovali kluci v metru. Vždycky jsem nosila hodně barevné oblečení a byla tak víc na očích. Ti patnáctiletí namachrovaní kluci, co mají potřebu někoho zesměšnit, si někoho takového hned všimnou a můj zadek byl jasný terč (smích).
Nebylo vám to líto?
Já to beru tak, že jsou lidi, jejichž názor mě zajímá a ze kterého si něco vezmu. Pokud řeknou, že je něco špatně a abych se zamyslela, tak to udělám. Ale pokud jde o nějakého s prominutím pitomečka, který si tím, že zesměšňuje jiné, zvedá vlastní sebevědomí, tak to jsem neřešila a neřeším.
Kde nakupujete oblečení?
Dřív jsem nakupovala hodně v "ceáčku", i když v poslední době se mi jejich kolekce už tolik nelíbí. Opravdu si nehraju na to, že musím mít tričko za dva tisíce. Hodně věcí pořídím přes internet a z klasických zásilkových obchodů. Nemám také problém s asijskými stánky. Sem tam se stane, že po Praze narazím na schované obchůdky s většími velikostmi. Vedu si také kvůli blogu jejich seznam, abych mohla udělat nákupní trasu pro baculky.
Omezuje vás váha v něčem kromě sportu?
Neomezuje mě, ale můj život ovlivňuje. Nad některými věcmi "normální" holka přemýšlí z úplně jiných hledisek, protože postava pro ni není primární. Vyrůstala jsem jako baculka a na svět se dívám jako baculka. Jsem prostě baculka na lovu. V lovu partnera mě to určitým způsobem omezuje.
A co si tedy myslíte?
Že chlapi chtějí štíhlé blondýnky s dlouhýma nohama, je jen předsudek. Většinou se jim líbí normální postava a přežijí i nějaké to kilo navíc. Potom jsou baculkomilové nebo spíš boubelkomilové. Těm se líbí pořádné rozměry jako ty moje. Není jich moc a je těžké najít takového, který by boubelku představil přátelům a otevřeně přiznal, že se mu líbí. Ze seznamky mi chodí daleko víc sexuálních nabídek požadujících diskrétnost. Stejně ale věřím, že najdu svého boubelkomila.
A jací muži se líbí vám?
Mám ráda silnější chlapy. Vždy, když vidím hubeného, napadne mě, aby se nezlomil, kdybych se o něj opřela. Všichni mi říkají, že nemám jinou možnost, že si takhle vybírám, ale já s tím nic nenadělám. Líbí se mi ti "medvídci".
Kde se taková boubelka, jak jste se sama označila, seznamuje?
Hlavně v internetových seznamkách. Vzhledem k tomu, že studuju, do školy dojíždím a pořídila jsem si dva psy, nezbývá mi moc času na něco jiného. Možnosti seznámení jsou omezené. Navíc jsem nekuřák, a tím pádem nechodím do hospod nebo na diskotéky. Podle mě ale ani štíhlé holky nemají v dnešní době moc příležitostí k seznamování.
A jste vybíravá, co se týká partnera?
To je otázka! Neměl by být člověk vybíravý, když jde o celý jeho život? Určitě chci dělat kompromisy a ne se snažit za každou cenu najít někoho, kdo by zapadal do nějaké mojí romantické představy. Ale člověk by neměl dělat příliš velké kompromisy příliš brzy. Někdy někoho odmítnu i na základě vzhledu. Třeba to zrovna ode mě zní divně, ale vzhled je důležitý a kdo tvrdí opak, ten si něco nalhává. Ještě jsem neslyšela o nikom, kdo by se zamiloval do někoho, kdo by se mu nelíbil. Myslím, že na první schůzce dělá vzhled minimálně sedmdesát procent a zbytek je chemie, společné zájmy a podobně.
Začala jste navštěvovat kurz pro modelky XXL, láká vás modeling?
Já jsem nejdřív jen chtěla udělat rozhovor s jednou plnoštíhlou modelkou. Majitelka agentury ale viděla moje fotky u mě na blogu a nabídla mi spolupráci. Nejvíc mě na kurzu lákala změna vzhledu. To, že mi tam poradí, jakým způsobem se líčit, česat a podobně.
Takže byste se tomu věnovat víc nechtěla?
Ze začátku jsem to chtěla jen zkusit a něco si přivydělat. V Čechách je ale modeling XXL spíš kuriozita a věnovat se mu zatím dá jen vedle jiné práce. Focení mě ale baví a možná bych jednou rozjela vlastní projekt ve světě XXL. Teď je pro mě ale hlavní dokončit školu.
Jaký je váš názor na současný trend kultu štíhlosti?
Kult krásy je o ideálu a toho dosáhne jen málo žen. Kdysi byla ideální plnoštíhlost a dnes je to štíhlost. Většinou se snažím oba kulty neporovnávat, protože na každém je něco. Stejně si ale neodpustím poznámku, že extrémní štíhlosti se někdy dosahuje na úkor zdraví. Netvrdím, že všechny štíhlé modelky jsou anorektičky, ale některé z nich tak končí. A končí tak i některé dívky, které hubnou "proana", aby se jim podobaly. Už jen ten název je dost děsivý. A že to říkám, nesouvisí s tím, že mně se zhubnout nepodařilo.
Takže vám nevadí, že se v médiích objevují převážně samé superštíhlé modelky a kdo takový není, je out?
Štíhlost je teď prostě in, ale je už in dlouho a in by se mělo měnit. Udělat in ze všech žen je sice hezká představa, ale není to reálné. Lidi chtějí koukat na hezké modelky a ne na upracované ženy z domácnosti. Řešením není otevřít ideál krásy všem bez rozdílu a přestat retušovat fotky, řešením je udělat ho tolerantnějším ke kráse, která je prostě ve všech typech a ve všech velikostech.
