Mezinárodní den žen už není, co býval. Z pracoviště se už dárky nenosí

  • 134
Mezinárodní den žen nezahynul. Naopak letos se ho spousta lidí chystá oslavit mimořádně důkladně. Jedná se totiž o sté výročí počátku jeho oslav. Jen máloco má však tak spletitou historii jako právě tenhle svátek.

Podle valné části pramenů je ohlasem na stávku newyorských švadlen roku 1908. Ženám tehdy šlo nejen o sociální výhody, nejsilnější bylo volání po volebním právu. Ještě větší část pramenů uvádí, že na MDŽ zadělala až další stávka newyorských švadlen o rok později. Tehdy šlo především o zkrácení pracovní doby a humanizaci nelidských pracovních podmínek.

Pohled na patnáct tisíc většinou pohledných žen kráčejících Manhattanem s květinou v ruce byl prý něco úžasného. A tak se před sto lety v USA držel první, tehdy ještě Národní den žen.

Potřebnou fazonu a štábní kulturu ovšem svátku dala Evropa. Taktéž před sto lety se totiž do Kodaně sjela ženská socialistická internacionála a německá revolucionářka a prafeministka Clara Zetkinová deklarovala potřebu takového svátku pro lidstvo a pro ženy zvlášť. Není tedy divu, že od té doby považují sociální demokraté a feministky MDŽ za svůj.

Stanovení přesného data oslav na 8. března bylo do značné míry zásluhou hladových bouří žen v Petrohradě roku 1917. Ty byly výrazem zoufalství matek, manželek i dcerek vojáků a důstojníků, kteří hynuli na frontě, zatímco samy na sebe odkázané ženy umíraly doma hlady. Policie je zmasakrovala.

Podsouvat petrohradským ženám zištné politické cíle bylo by neomalené. Jejich úderné heslo znělo chléb a mír. Pravda však také je, že od té doby se na MDŽ přisáli bolševici a dodnes se ho nepustili.

České ženy se dočkaly roku 1974

Grunt pro opravdu oficiální, jednotné oslavy MDŽ v Československu byl položen roku 1974 ustavujícím sjezdem Československého svazu žen. Pomyslné žezlo nad ženami zde z rukou Gusty Fučíkové převzala Marie Kabrhelová. O žádnou emancipaci samozřejmě nešlo. Cílem bylo, aby měla KSČ dokonale pod kontrolou veškeré ženské záležitosti. Mezi delegátky zavítal Gustáv Husák. Od té doby zval k oslavám MDŽ významné zástupkyně svazu na Hrad.

Ale pozor. Mezinárodní den žen nebyl svými rozměry tak monstrózní svátek, jak se dnes vykládá. Není pravda, že se na něj naše národy chystaly už od Nového roku. MDŽ znamenal na obyčejných pracovištích jen o něco opulentnější mejdan s oficiální záminkou.

V předvečer MDŽ se Gustáv Husák a Milouš Jakeš sešli s "československými ženami". Vpravo předsedkyně svazu žen Marie Kabrhelová. (Pražský hrad, 1988)

V předvečer MDŽ se Gustáv Husák a Milouš Jakeš sešli s "československými ženami". Vpravo předsedkyně svazu žen Marie Kabrhelová. (Pražský hrad, 1988)

Není známo, že by byl někdo perzekvován za neúčast na podnikových oslavách MDŽ, což se dělo v případě oslav Prvního máje či výročí VŘSR. Děti ve školkách i školách sice přáníčka pro maminku dělat musely, většinou však i chtěly.

Když o rok později uznala MDŽ i OSN, byl náš režim připraven.

MDŽ v ženském klášteře

Na MDŽ za totality nemysleli jenom komunisti. Čeští katolíci žili hluboko v podpalubí komunistické lodi. Slavili Den matek, na Mezinárodním dni žen nebazírovali. To však neznamená, že by ho úplně ignorovali.

Sestra Angelika ze Společenství milosrdných sester Karla Boromejského vzpomíná: "MDŽ si velmi dobře pamatuju, od básniček ve školce a lepení obrázků pro maminky ve škole až po bonboniéry, které jsme dostávaly v civilní práci. Asi je dostávaly i naše sestry od vedoucích ústavů, kde pracovaly. V klášteře jsem byla ilegálně už v dobách totality. Nijak významně se tam MDŽ neslavilo. Nicméně jsme si řekly, že máme svátek, a byla třeba zmrzlina. Ale vlastně jsem k MDŽ nikdy neměla výrazný odpor, protože doma ho tatínek slavil vždycky tím, že mamince přinesl kytičku. A jelikož jsme byli katolická rodina, tak slavil tatínek i svátek matek, takže se maminka smála, že to slaví dvakrát."

Že by její církev odsouvala ženy stranou do podřadnějších rolí, sestra Angelika odmítá: "Církev přikládá ženě důležité místo. Bůh se stal člověkem jako syn ženy. A jediný člověk, který je podle naší víry i se svým tělem už teď v nebi, je právě Maria – Ježíšova Matka. Kvůli ženě udělal Ježíš první zázrak, ženy ho doprovázely na jeho cestách a staraly se o něj a také ženy první hlásaly jeho zmrtvýchvstání."

To sestře Angelice nevadí, že v římskokatolické církvi smějí být kněží jen muži? Určitý povzdech je slyšet i z úst bytosti tak pokorné, jako je ona: "Byla jsem před dvěma lety na evropském ekumenickém setkání zasvěcených žen, byly jsme v Erfurtu, v klášteře, kde byl v noviciátě Luther. Teď tam sídlí ženské evangelické společenství. A bylo velmi zajímavé, že za celý týden jsme se při setkání potkali jen se dvěma muži – katolickým světícím biskupem a jedním pracovníkem streetworku s narkomany. Evangelická biskupka byla žena, evangelickou mši sloužila také žena. Musím říct, že po tom týdnu jsem byla vděčná, protože u katolíků sice může být hodně žen v kostele, ale bez mužů to prostě nejde a nepůjde."

Sestře Angelice ovšem hodně pomáhá také smysl pro humor. Náš hovor končí otázkou: "Víte, proč se Ježíš po zmrtvýchvstání první zjevil ženám? Protože chtěl, aby se to všichni rychle dověděli."

Jak vypadal běžný MDŽ na totalitním pracovišti?

Dej si pozor na klišé, varuje okolí i vlastní buňky. Mám-li vzpomínat opravdu upřímně, nic jiného než právě klišé jsem nikdy nezažil.

Pracoval jsem ve velkém pražském nakladatelství v redakci poezie.

Právě tam jako každého osmého března padá hned po ránu první flaška, koupená ještě za vlastní peníze. Pro inspiraci. Básničtí redaktoři jsou totiž tradičně pověřováni výrobou oslavných veršovánek, které se přikládají k dárku pro kolegyně. Kruci, nemohl by to jednou napsat soudruh ředitel? Vždyť je to básnický národní umělec.

V sále Klubu spisovatelů už dlouho před úředním začátkem oslav agresivně vysedávají ženy z podnikového knihkupectví a pohrdlivě si měří neduživé redaktory vylézající ze svých brlohů. Ženy z krámu tvoří jedinou brigádu socialistické práce, kterou se soudruhu řediteli povedlo na celém pracovišti slepit. Bude jim patřit zvláštní dík.

Některé se radši naobědvaly, jiné doufají, že to vydrží, než budou pozvány k tabuli. Udělá pan Páta letos taky řízečky, nebo jen vepřenky?

"Hergot, tady je vedro, soudružky, nebude vám vadit, když si sundám sako?" ptá se soudruh šéfredaktor před úvodním projevem.

"Dnes považujte pracovní dobu za ukončenou," pozdvihá číši po něm.

Stoly se posouvají ke zdem. Vzniká parket a DJ Pavel z hospodářské správy vytahuje kazeťák.

Stmívá se. Vedoucí redaktor současné prózy se objímá s fíkusem, který mu zastoupil cestu na záchod. Když se sesouvá, zahlédne ještě lesk lakýrek odcházejícího ministra kultury.

I ženy za to umějí vzít. Dáma z jazykové redakce chtěla také dojít na toalety, náročný projekt však zrušila a soustředěně zvrací do drdolu kolegyně z redakce klasické literatury. Ta si bude ještě týden vyčesávat z hlavy bramborový salát.

Květiny se pořád prodávají, i když už to nejsou žně jako kdysi.

Květiny se pořád prodávají, i když už to nejsou žně jako kdysi.

Prodavačky tančí se svými druhy, kteří se vyrojili neznámo odkud. Ženy z nakladatelství kysnou v židlích. Ani letos se nepovedlo na ROH prosadit, aby dostaly své vytoužené ručníky. Zas je tam bonboniéra a flaška. Až se zavře gratis bar, začnou kolegové škemrat, ať ji otevřou.

První cenu, totiž husu, v tombole vyhrává pan Kosina, pracující důchodce z vrátnice. Pláče štěstím.

Dole v průjezdu si podnikový řidič cpe do kufru služební volhy otep zbylých karafiátů.

Rvačka o ohlodanou kost?

Proč dnes o MDŽ vůbec psát? Jako symbol je neustále žhavou politickou otázkou.

Nezávislý pravicový senátor prolobboval nedávno celý rok za zrušení MDŽ. Senátní návrh však Poslaneckou sněmovnou neprošel, a tak tento svátek zůstává na oficiálním seznamu významných dnů České republiky. Byl to obyčejný politický handl: pravice dala ruce pryč od MDŽ, levice naopak nechala projít Den památky obětí komunistického režimu, připomínaný k výročí popravy Milady Horákové. Politici obou stran spektra tak budou mít příležitost předvést se lidu, ať už z pohnutek vysokých či nízkých.

Komunisti pořádají v parlamentu každoročně jakousi repliku bývalého MDŽ. "Je to hezký svátek, je dobře, že se zachovává, a pro mne to zároveň znamená setkání s milejma holkama," prohlásila národní umělkyně Jiřina Švorcová loni, ještě před svou recitační vložkou. Potleskem byli přivítáni nejvyšší diplomatičtí představitelé Číny, Sýrie, JAR a Kuby.

Brrr!

O MDŽ se zajímají také feministky nejrůznějšího zrna, zastřešené organizací Česká ženská lobby. Michaela Marksová-Tominová upozorňuje, že ideologicky zneužít se dá každý svátek. Například druhá květnová neděle, pro většinu světa nezprofanovaný svátek matek, se v Německu třicátých let stal oslavou ženy-supermatky, která zůstává doma a rodí vůdci mraky dětí jako potravu pro děla. Naopak: i MDŽ může být užitečný. Roku 2000 mu dala Evropská komise ústřední téma afghánské ženy a teprve poté začal svět obětem Talibanu opravdu pomáhat.

Otužilá ruska. Této ženě zima není, zvlášť když jí ještě zahřeje pozornost. Stalo se při MDŽ v Moskvě.

Otužilá ruska. Této ženě zima není, zvlášť když jí ještě zahřeje pozornost. Stalo se při MDŽ v Moskvě.

Pakistánské ženy demonstrují 8. března proti potlačování práv žen.

Pakistánské ženy demonstrují 8. března proti potlačování práv žen.

Tereza Spencerová, feministka, která prožila víc než tři desetiletí v mužském těle, soudí, že za vlažný postoj veřejnosti k MDŽ může neznalost historických souvislostí.

To je sice možné, co by se však stalo, kdyby se tyto souvislosti v rámci jakéhosi experimentu vtloukly do hlav obyvatelům vybraného malého městečka? Asi nic.

Řada feministek upozorňuje, že muži by měli v rámci rovných příležitostí plné právo žádat taky svůj den.

Ale když to je těžké. Nemáme na co navazovat. Já například po Mezinárodním dni mužů vůbec netoužím.

Jen tak se trochu odvázat

A tak nejživotaschopnější se dnes jeví obyčejná rekreační funkce MDŽ. Obejde se bez velkých myšlenek.

Obchodníci s květinami a dárkovými předměty uvádějí, že svátek se po revolučním propadu opět dostal před svatého Valentina i Den matek. Zájem veřejnosti není bůhvíjaký, popřít ho však nelze.

Ilustrační foto

Vzhledem k zmatenosti pramenů oslavili v mnoha obcích sté výročí MDŽ v dobré víře už předloni. Po svém a bez dalekosáhlých úvah.

Například v Uherském Hradišti se pořádala taneční party nazvaná Basta Fidli.

Ve Vsetíně ten den v domě kultury obdivovaly dvě stovky lidí malé žongléře. Očekávaný mistr republiky na jednokolce se nakonec pro nemoc nedostavil, zaskočil ho pán hrající na píšťalky.

Ani letos to nevypadá na žádný "hluboký sociální kontext", jejž neustále připomínají Haló noviny.

Vítězí, jak pořadatelé uvádějí, retrostyl. Co to znamená? Různě. Například v Dolním Benešově patří k retrostylu mažoretky.

A ve Velešíně dokonce prapor retra ponese mužský striptér Diesel.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue