Nejhorší bylo čekání v cíli, řekla olympijská vítězka Sáblíková

Richmond (Od zvláštních zpravodajů iDNES.cz) - Zajela rekord dráhy, absolvovala vítězné kolečko před nadšenými diváky, přesto se v těch chvílích Martina Sáblíková ještě hodně strachovala. Šest soupeřek mělo závod teprve před sebou. "Byla jsem strašně nervózní," přiznala později vítězka olympijského závodu rychlobruslařek.

DÍKY. Martina Sáblíková po vítězném závodě na 3000 metrů zdraví diváky. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

Odpovědi olympijské vítězky

Rychlobruslařka Martina Sáblíková si jen pár hodin po zlatém závodě našla čas na fanoušky a čtenáře. Téměř hodinu vám odpovídala v on-line rozhovoru ZDE.

Tlak na ni byl obrovský. Nikdo od ní nečekal nic jiného než zlatou medaili. V hledišti jí fandil premiér Jan Fischer, hokejový tým v čele s Jaromírem Jágrem, české vlajky na tribunách nešly přehlédnout.

Ve statistikách, které jsou novinářům před každým závodem v tiskovém středisku k dispozici, byl jediný list.

Měl titulek "Sáblíková míří mezi českou olympijskou elitu", pod kterým byla čtyři jména dosavadních olympijských vítězů z Česka a Československa: Neumannová, Valenta, Raška, Nepela.

Dvaadvacetiletá Sáblíková prostě musela být pátým členem této výjimečné společnosti. A stala se! "Tahle medaile je sen, strašně jsem si ji přála. Nejdou popsat ty pocity. Těším se, až ji budu mít v ruce," říká dvaadvacetiletá Sáblíková.

Kdy jste uvěřila, že máte zlato?
Když zbývala poslední rozjížďka, říkala jsem si fajn, mám medaili. Vyšlo mi to hned v prvním závodě! Ale ve zlato jsem uvěřila až úplně na konci. Jednou mi medaile utekla o tři setiny, a tak vím, co se může stát. Počkat jsem si musela.

To vás neuklidnil ani ten skvělý čas?
Když jsem viděla, že to je rekord dráhy, říkala jsem si pro sebe, že je to dobré. Ale je to olympiáda a všem šla forma proti loňsku nahoru. Takže mě to moc neuklidnilo. Byla jsem strašně nervózní, víc než při závodě.

S VLAJKOU NAD HLAVOU. Martina Sáblíková oslavuje obrovský triumf, je olympijskou vítězkou na 3 000 metrů.

Vyšlo to. Takže v dalších závodech už můžete být klidnější.
Nevěřila jsem, že mi to vyjde hned v trojce. Všem divákům v hale musím poděkovat, moc mi pomohli. Už před startem jsem cítila tu obrovskou podporu. Děkuju rodičům, děkuju trenérovi, který mě skvěle naváděl, dokázal mě vyhecovat. Tři kola před koncem jsem byla úplně hotová a dost jsem se s tím prala. Ale vzpomněla jsem si, jak mi říkal: Běž si to užít, a pak uvidíš, jak to dopadne. Tak jsem se o to pokusila a dopadlo to.

Rozhodla právě ta tři kola před cílem? Tam ztratila Wüstová a vy jste začala nabírat.
Asi ano. V těch třech kolech se musí člověk šprajcnout a mně se to povedlo. Říkala jsem si: Nemysli na bolest, jsi na olympiádě a zkus předvést něco, na co máš. Snad se to povedlo.

Bolelo to nejvíc v životě?
To nemůžu říct, protože ta euforie, ten adrenalin z toho všeho - to mi moc pomohlo.

Přitom den před závodem jste byla bílá jako stěna, nevyspalá. Dneska už se usmíváte - co se změnilo?
Spala jsem jen dvě hodiny a po tréninku jsem byla mrtvá. A říkala jsem si, když nebudu spát druhý den, tak sem nemusím vůbec chodit. Proto jsem nechtěla s nikým mluvit.

Dojetí v rodině Sáblíkových po zisku zlaté medaile Martiny Sáblíkové na ZOH ve Vancouveru.

Co jste si říkala před startem? Bylo to slovo "kuráž", jak vám radila paní Čáslavská?
Taky jsem si na ni vzpomněla. Ale vybavil se mi především film Pokojný bojovník, na který jsem se chtěla podívat a nakonec si ho nepustila. A poslední slova z toho filmu zní: Kde jsi? Tady. Kdy je to? Teď. A kdo jsi? Tahle chvíle.

Co vás ještě povzbudilo?
Když mi trenér řekl, že mi na mail psala Kateřina Emmons a že mi přeje hodně štěstí. Bude to možná znít trochu blbě, ale posílala mi přání i maminka Claudie Pechsteinové. Takže já jsme se naštvala a řekla si, že tu medaili musím přivézt. Hlavně pro ty lidi, kteří mi ji přejou. Claudia sice udělala, co udělala (byla potrestaná za porušení dopingových pravidel). Ale musím říct, že ta ženská mi tady chybí.

V hledišti byli hokejisté. Všimla jste si?
Ano. Bylo skvělé, že si to užívali se mnou. Viděla jsem české vlajky, bylo to neuvěřitelné.

Květinový ceremoniál s medailistkami ze závodu rychlobruslařek na 3 000 metrů.

Co teď dál? Vyhrajete patnáctku?
Netuším.

A pojedete ji?
Doufám, že ano. Kvůli divákům i atmosféře to stojí za to. I kdybych měla vybouchnout.

Ještě vás čeká závod na 5 000 metrů, kde jste suverénnější než na trojce.
Uvidíme, ale to bude o něčem jiném. Ten led je tu těžký, zvlášť poslední kola. Tím pádem posledních pět kol bude hodně rozhodujících, hodně to bude bolet. Ale bude to závod pro všechny stejný.

Myslíte, že se vám po tomto zlatu změní život?
Snad ne. Snad zůstanu taková, jaká jsem. Nechci nic měnit a doufám, že to půjde takhle dál.

VÍTĚZKA A KOUČ. Martina Sáblíková a trenér Petr Novák se radují ze zisku zlaté medaile ze závodu na 3 000 metrů na ZOH ve Vancouveru.