Horské středisko, jehož ledové koryto zabíjelo, zažívá zvláštní kontrast.
Pod obřím vyobrazením olympijských kruhů se připomíná smrt. Vlajky jsou stažené na půl žerdi. "Stala se šílená věc. Je to tak smutné," říká žena, která tu byla v pátek a přišla se sem podívat i o den později.
"Připojil jsem kondolenci jeho rodině i jeho zemi. Lidé by na něj neměli zapomenout a především tady v Kanadě," doplňuje postarší muž.
Ovšem posvátné ticho a úctu, kterou si vysloužila gruzínská výprava při slavnostním zahájení, neuvidíte.
Z pietního místa ve Whistleru je stále vyhledávaná atrakce
"Běž si tam stoupnout, udělám ti obrázek," nabádá otec svoji copatou dceru. Není sám, to místo navštíví každý. Ale nefotí pietu. Do digitální paměti ukládají radostné vzpomínky na olympijský svátek.
I další před objektivy křepčí, jako by se vlastně nic nestalo.
Jeden muž z památníčku dokonce sebere květinu a chystá se ji předat své přítelkyni. To ale bude dárek... Pak však přece jen zvážní a své kroky zastaví.
"Tady vidíte nadšení z olympiády," poznamená suše starší pán s hůlkou.
"Ale život musí jít dál, stejně jako celá olympiáda," říká rázně muž, který do dějiště zimních her přijel z Toronta.
Na podstavci pěti propletených kruhů z oceli stojí tři květináče s růžemi obklopené barevnými pugety. Hlučnému zátiší dominuje fotka, po níž pomalu stéká déšť. Odpočívej v pokoji, stojí na na posledním vypodobení Nodara Kumaritašviliho.
Z patnáctky svíček hoří jediná. Její plamínek se třese, jak kolem proudí davy turistů. Mnozí asi ani netuší.
Brzy vyhasne i tento poslední plamen. Stejně jako život olympionika.
Den po tragické nehodě gruzínského sáňkaře doznalo osudné místo změny. Sloupy podél trati už nejsou zcela holé.
