Navzdory tomu Mezinárodní sáňkařské federace Jury rozhodla, že soutěže budou pokračovat beze změny, takže už dnes čekají muže úvodní dvě jízdy. Ještě předtím absolvují na upravené trati dva tréninky.
Jednadvacetiletý Kumaritašvili havaroval v rychlosti zhruba 140 km/h těsně před koncem trati, kterou už dříve někteří závodníci a funkcionáři kritizovali kvůli její extrémní rychlosti a nebezpečnosti.
Gruzínec po jezdecké chybě v poslední zatáčce Thunderbird vylétl z ledového koryta a zátylkem a zády narazil do nechráněného ocelového nosníku přemostění trati.
WKRG.com News
čtěte: nic podobného nepamatuji, hlesl čech. DO KORYTA SMRTI JDE S RESPEKTEM |
Viceprezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach zhruba za hodinu potvrdil agentuře SID, že Kumaritašvili zemřel.
"Je to tragédie. Naše první myšlenky jsou s jeho rodinou a jeho týmem. Vrhá to tragický stín na zahájení her, na které jsme se tolik těšili," řekl viceprezident MOV Bach s tím, že zahajovací ceremoniál se kvůli tragické události rušit nebude.
Šéf výboru Jacques Rogge následně vyzval na tiskové konferenci k truchlení za zesnulého sáňkaře. "Nemám slov, je to čas smutku. Mladý člověk přišel o život, protože následoval svou vášeň. Jeho smrt vrhá na tyto hry stín," poznamenal Rogge.
SMRTELNÁ NEHODA. Obrazovka u sjezdařského areálu ukazuje okamžik nárazu gruzínského sáňkaře Nodara Kumaritašviliho
Zbytek tréninku byl zrušen a začaly se vyšetřovat příčiny nehody. Dráha byla dočasně uzavřena a projde úpravami - kvůli bezpečnosti budou zvýšeny zábrany právě v zatáčce 16, v níž Kumaritašvili vylétl z trati, a upraví se i povrch dráhy.
Gruzínská výprava podle agentury Reuters uvažovala o tom, že z her odstoupí. "Jsme všichni v obrovském šoku. Nevíme, jestli se máme zúčastnit slavnostního zahájení nebo dokonce celých olympijských her," podotkl šéf gruzínské výpravy Irakli Džaparidze.
Skromná delegace nakonec na ceremoniálu v hale BC Place nechyběla, její členové nastoupili s černými páskami na rukávech. Gruzínský ministr sportu a kultury Nicholas Rurua prohlásil účast týmu za "vyjádřením respektu k padlému kamarádovi".
Nodar Kumaritašvili na olympijské dráze ve Whistleru.
Lékaři oživují Nodara Kumaritašviliho po nehodě.
Do centra Whistleru, kde se budou slavnostně předávat medaile úspěšným sportovcům, začali lidé nosit k fotografii Kumaritašviliho květiny a svíčky.
"Byl to mladý sportovec se slibnou budoucností. Dříč," uvedl Rurua, jenž odmítl spekulace o tom, že sáňkař neměl dostatek zkušeností. "To je trochu nefér a zavádějící," prohlásil.
Na mimořádně rychlé dráze bylo havárií více
O dráze ve Whistleru se říká, že je pekelně svižná, ale pro některé závodníky i pekelně nebezpečná. Série incidentů na údajně nejrychlejším toboganu na světě, v němž jednotlivci svištěli i 154 km/h, vyvrcholila nejhorším možným způsobem.
Problémům se kupříkladu nevyhnul ani takový mistr, jakým je dvojnásobný olympijský vítěz Armin Zöggeler. Zkušený Ital havaroval a do cíle došel pěšky, vyvázl ale nezraněn.
Méně štěstí měla Rumunka Violeta Stramaturaruová, jež při nehodě utrpěla otřes mozku. Zhruba v polovině trati ztratila nad svými saněmi kontrolu a narazila do boční bariéry.
Český jezdec Ondřej Hyman měl nehodu o den dříve. Udělal chybu v 13. zatáčce a octil se mimo saně. Spadl v rychlosti asi 148 km/h a měl velké štěstí, že se nezranil.
"Docela slušně mě to pálilo a musel jsem chytat pětadvacetikilové sáně, co mi letěly metr nad hlavou, aby mě nezmrzačily," řekl Hyman Radiožurnálu.
Smrt nezasáhla zimní olympiádu poprvé. V přípravě na závod v ukázkovém rychlostním lyžování se v roce 1992 v Albertville zabil Švýcar Nicolas Bochatay, který v plné rychlosti narazil do sněžného skútru.
Hned dvě tragédie pokazily zimní svátek v Innsbrucku v roce 1964. Tehdy na sjezdařské trati zahynul při tréninku australský lyžař Ross Milne a život vyhasl stejně jako letos i v sáňkařském korytě.
Saně tenkrát navíc slavily velkou premiéru, vůbec poprvé byly na olympiádě. Byla to však trudná premiéra. Kazimierz Kay-Skrzypeski, Brit narozený v Polsku, nezvládl tréninkovou jízdu a vylétl z dráhy mezi stromy.
Obě tragédie se odehrály ještě před slavnostním zahájením.
Stejně jako tehdy v Innsbrucku, i teď o 46 letech později ve Vancouveru, začínají ve stínu smrti.
