Trochu se divíme. Žena za volantem autobusu? "Proč ne," usmívá se Cynthia Power. Sympatická jednačtyřicetiletá žena pracuje pro jednu dopravní společnost už 21 let. Na olympiádu byla "povolána" z městečka Prince George, vzdáleného pět set kilometrů. "Vím, že to je práce spíš pro muže, ale pár řidiček u nás je," vysvětluje.
Celou cestu z Vancouveru na sever do Whistleru se usmívá. Dobrou náladu prokazuje už na začátku cesty - na parkovišti hlavního mediálního centra.
Vancouver - olympijské město 2010
Přibíháme totiž na poslední chvíli. "Jen tak tak," směje se. "Ale stejně ještě chvíli čekáme právě na opozdilce," dodává. Zachraňuje nás, další bus jede až za hodinu.
Na dálnici 99, nazvané Sea to Sky (něco jako Moře až k nebesům), spojující obě olympijská města, se zdraví s kolegy v protisměru. "Víte já svou práci miluji," vysvětluje. Její šichta je osmihodinová, ale trasu Vancouver - Whistler absolvuje denně jen jednou tam a jednou zpět.
Trasa Vancouver - Whistler: Coal Harbour
Trasa Vancouver - Whistler: výhled z mostu Lion Gate
Oněch 125 kilometrů není zvlášť záživných. Pravda - při výjezdu z Vancouveru absolvujeme atraktivní úsek podél pobřeží, kde se silnice nebezpečně vine kolem svislých útesů a kde se na obou stranách úžiny Howe Sound dramaticky tyčí hory. Tentokrát zahalené v mlžném oparu.
Jenže po chvíli, když na chvíli přestane pršet, vjedeme do kopců a idyle je konec. Jen skály. Na trase leží množství motelů a kempů, jediným větším místem je Squamish - velmi oblíbené místo horolezců celého světa.
Trasa Vancouver - Whistler
Trasa Vancouver - Whistler: Squamish
Pozoruhodné je, že aut v protisměru a vlastně ani před námi příliš mnoho není. "To je jen dočasné," míní Cynthia. "Za dva dny začínají hry a uvidíte, že tu nebude k hnutí." I přesto, že návštěvníci Cypřišových hor a Whistleru jsou instruováni, aby své vozy nechali doma a použili veřejnou dopravu.
Ptáme se naší řidičky, jestli zná Českou republiku. "Ano, máte dobré hokejisty," odpoví. "Znáte nějakého?" ptáme se. "Pavel Bure," vyhrkne. "Ne, ten je z Ruska," upřesňujeme.
Napovídáme, že máme přece jednoho - toho nejslavnějšího. Cynthia se nechytá, ale po vyřknutí jména Jaromír Jágr už je v obraze.
Naše cesta končí ve Whistleru už po dvou hodinách. U vjezdu do areálu nás zastavuje policista a prohlíží podvozek autobusu.
Pak už je vše v pořádku. "Tak se těším zase příště," loučí se Cynthia. S úsměvem - jak jinak.
Opět se spouští déšť.
