Ve svém rodném městě však po sobě mnoho stop nezanechala. Vyrůstala zde, navštěvovala obecnou dívčí a měšťanskou a poté také rodinnou školu. "Její jméno se objevuje v třídních protokolech, ale také často v zápisech z jednání pedagogické rady, protože byla pěkné kvítko," vypráví mladoboleslavský historik Luděk Beneš.
"Kvůli krádežím květin nebo zeleniny ze školní zahrady, které podnikala se spolužačkou, ji vyhodili z reálky. Byla to však spíš jen poslední kapka, jíž přetekl pohár trpělivosti pedagogického sboru," doplňuje historik.
Adina, pokřtěná Jarmila Anna Františka Marie, se jako vymodlená dcera stala mazlíčkem svého otce. Rodiče i bratři jí vykali.
"Jako malá holka jsem byla nesnesitelná, protože mě tatínek rozmazloval. Hned jak jsem se narodila, začal pro mě dělat plány do budoucnosti. Musím studovat hudbu a vzdělání dokončit ve švýcarském penzionátu. Protože jsem byla něco extra, tak mi tatínek vykal a kluci mi museli vykat taky. Já jim ovšem tykala," vzpomíná na své dětství Adina Mandlová ve svých pamětech nazvaných Dneska už se tomu směju.
Byl to právě otec, inspektor c. k. státních drah a přednosta provozu v Mladé Boleslavi, který jí začal říkat Adina. Speciální jméno jí našel ve své oblíbené opeře Elixír lásky. Když jí bylo necelých osm let, zemřel. A její dětství nabralo úplně jiné obrátky.
Peněz měla rodina málo, Adina Mandlová se doma cítila osamělá a neměla ani kamarády. V rodném městě ji v podstatě nic nedrželo.
V sedmnácti letech odjela studovat do Paříže. Také z pařížské školy ji kvůli nevhodnému chování vyhodili. "Když jsem se konečně vrátila domů, Mladá Boleslav po Paříži a Drážďanech byla pro mě strašně malinká a život v naší domácnosti zoufale jednotvárný," popsala Mandlová v pamětech své pocity po návratu do svého rodného města. V Boleslavi vydržela ještě rok, pak odjela definitivně. Její kroky vedly do Prahy a pak do dalších světových velkoměst. "Celkově to vypadá, že nevzpomínala na rodné město příliš v dobrém. K srdci jí asi nejvíce přirostlo městské divadlo, kde skutečně trávila mnoho hodin. Navštěvovala většinu představení," hodnotí její vztah k Mladé Boleslavi Luděk Beneš.
Nezvedená holčina Adina
Na konci třicátých let si v tamním divadle dokonce pohostinsky zahrála. Přestože se z ní stala jedna z nejslavnějších filmových hereček první republiky, žádné zvláštní akce pro ni v Boleslavi nepořádali. "Pořád ji brali jako tu nezvedenou holčinu," vysvětluje Luděk Beneš.
V průběhu života domů zavítala jenom zřídka. "Už jako slavná herečka se sem vracela za matkou i za bratry, dokud zde žili. Z emigrace navštívila rodné město, alespoň podle jejích vzpomínek, dvakrát v šedesátých letech. To ještě její matka žila v původním domě," dodává historik.
Přestože na Mladou Boleslav nevzpomínala příliš v dobrém, město na ni nezapomnělo a při příležitosti výročí jejího narození se v průběhu ledna konala řada vzpomínkových akcí.
Výstavy o AdiněAdina Mandlová aneb Zlatý věk filmových hvězd plakáty, filmové materiály Odívání v době Adiny oblečení, módní časopisy |
Velkou návštěvnost má výstava v Muzeu Mladoboleslavska nazvaná Adina Mandlová aneb Zlatý věk filmových hvězd. Představuje například 25 originálních plakátů z filmů, v nichž hrála, a také zhruba 40 originálních filmových fotografií. V muzeu bude do 14. března. Další výstavou je Odívání v době Adiny, tu zahájili ve středu v mladoboleslavském domě kultury, trvá do 19. února.
