Turín 2006: Recept na zlatou medaili podle Neumannové

Ještě 17 dní a oheň ve Vancouveru se rozhoří. Martina Sáblíková, Lukáš Bauer a další novodobí čeští zlatokopové vzhlížejí ke své možná životní šanci. Turínský příběh Kateřiny Neumannové jim může být inspirací. Ještě vzpomínáte na den, kdy nemocná a zdánlivě poražená zázračně vydolovala zlato?

Kateřina Neumannová po zlatém závodu v Turíně 2006 | foto: Michal Růžička, MAFRA

Jen pětkrát v historii slavili Češi své vítěze zimní olympiády. Neumannová byla poslední v řadě. Čtyři roky poté pracuje v malé kanceláři na pražské Julisce, vytváří novou koncepci armádního sportu. Když jí na počítači pouštíme záznam vítězné turínské třicítky, usmívá se: "Ten konec nikdy neomrzí."

20 olympiád,
20 příběhů

20. závěrečný díl:
Turín 2006
Národní hrdinka Neumannová. Slavné zlato běžkyně na lyžích na závěr kariéry.

Všechny díly ZDE

Byl pátek, 24. února 2006 a Češi trnuli, zda nastoupí. "Den předtím mi bylo fakt hnusně," povídá dnes. "Hned ráno jsem se přesto rozhodla: Pojedu. Ale tuhla mi šíje. Pavel Kolář s ní 20 minut pracoval, napíchal do mě jehličky. To mě zachránilo."

V 9.04 pípla SMS: Katka jede! "Byla jsem vyrovnaná, ne moc sebevědomá, ale v pohodě," vzpomíná.

Kamery na startu nabídly odhodlaný výraz. Ujížděla s vlakem běžkyň, zadní vagonky odpadaly, ona nikoli. "Ale neměla jsem tentokrát síly, abych to rozervala. Čekala jsem, co provedou ostatní."

Chybělo málo a happy end se rozplynul uprostřed závodu. Před ní padla Italka Paruzziová. "Jen jsem instinktivně nadzvedla lyži a překročila ji. Kdybych přes ni upadla, asi bych se z toho už nevzpamatovala."

Drž si čelo, nesmí ti odjet

Další zrychlení. Zbyly čtyři: Čepalovová, Kowalczyková, Steiraová a – Neumannová. První dvě nasadily vražedné tempo, trenér Stanislav Frühauf řval: Drž si čelo, nesmí ti odjet. Pomyslela si: A jak to udělat?

"V posledním stoupání začala dělat tempo Kowalczyk, urvala Steiru. Tam bylo nejhůř. Jela jsem na 110 procent možností, ale ujížděly mi," vypráví. Až dlouhý sjezd, kde pomohly skvělé lyže, ji zachránil.

Co Jí dodnes připomíná zlatý závod

ZLATÁ MEDAILE
Měla by být v trezoru u mě doma na Zadově. Ale nedávno mě vyděsil Pepa (přítel Josef Jindra), když říkal, že ji tam neviděl. Doufám, že se spletl. Venku jsem ji měla mnohokrát, hlavně pro potěšení jiných. Vzpomínky pro mě mají větší cenu než ten kus kovu.

STARTOVNÍ ČÍSLO
Mám ho kdesi v krabici. A také výsledkovou listinu jsem si schovala.

ZLATÉ LYŽE
Byly zlaté už na mistrovství světa v Oberstdorfu, pak v Turíně. V mé bývalé kanceláři jsem si odložila jednu lyži a botu, chystám se, že si je vystavím někam na stěnu. Druhá zlatá lyže je v Norsku v muzeu Madshusu.

LUCČINA RŮŽOVÁ BUNDIČKA
Je odložená ve skladu obnošených věcí.

Poslední kilometr. Ohlédla se, kontrolovala náskok na čtvrtou Steiraovou. "Bohužel, ze zbylé trojice nemá nejagresivnější závěr," varoval komentátor Pavel Čapek. Sama teď přiznává: "800 metrů před cílem jsem nevěřila, že je předjedu."

Stadion. Ještě 250 metrů. "Kateřina lehce zaostává," hlásil Čapek. "Ale ta rovinka je ještě strašně dlouhá," doufala spolukomentátorka Zuzana Kocumová.

"Ostatní dvě si to začaly rozdávat, vypadalo to dost špatně. Až přišla chvíle, kdy jsem se rozhodla: Musím to zkusit. A zdálo se mi, že ony najednou stojí a mně to jede." "Katka neodpadá," křičel Čapek. "Naopak," jásala Kocumová.

Komentátoři se ocitli v extázi.

"Předjíždí je, předjíždí!"

"A bude to zlato!"

Neumannová sleduje svůj finiš a ukazuje: "Tady už jsem věděla, že vyhraju, že mám úplně jinou rychlost. Nejkrásnější metry závodu."

Nebyla to bujará oslava

Cíl. Čapek spadl ze židle, Kocumová se smála: "Tak se to podařilo."

K ležící šampionce přicupitala dcera Lucie.

Směs silných emocí zaplavila šampionku. "Ty jsou nepopsatelné. Únava, celý sportovní život se promítl, příval štěstí." Malá Lucka dnes při vyslovení slova Turín povídá: "Mamko, to je, jak jsem tam za tebou přiběhla."

Máma si znovu vychutnává čtyři roky starou euforii, v očích dojetí. "Pořád je to živé." Na nahrávce hovoří reportér Hölzel s koučem Frühaufem, který mu říkal: "Díky všem řemeslníkům lékařským včetně Pavla Koláře jsme to dali dohromady."

Neumannová se usměje: "Tohle jsem ještě neviděla." Bodrý Šumavák Frühauf líčil, jak dopsali knihu zlatým písmem, jak ho zradila vysílačka a pět minut u trati nevěděl, kdo vyhrál. Oslava? "Jé, nějaká bude, ale ráno odlítám, nebude to velké bujaření," plánoval.

Nebylo? Neumannová si vzpomene na turínský Czech Point, kde se hodinu fotila a podepisovala, i když v duchu toužila: Jak já bych si dala panáka. "Až mě odvlekli, že mám vzadu telefon. Ježiš, kdo zas volá, říkám si. Ale byl tam jen stůl, pět mých nejbližších, konečně jsme si v klidu ťukli šampíkem. Ne, nebylo to bujaré. Pak už jsem se cítila dost zle, nemoc se rozjela."

Příběh – i záznam – skončil. Uplynula čtyři léta. Za měsíc, až v olympijském Vancouveru dojde opět na "její" třicítku, usedne na komentátorském postu. S nostalgií? "Kdepak. Ráda se na to podívám. Skončila jsem, kdy jsem skončit chtěla."

VIDEO: ZLATÝ FINIŠ KATEŘINY NEUMANNOVÉ

.

Čtyři roky poté

Osudy aktérů zlatého závodu očima Neumannové

Zlatá Kateřina Neumannová

Po olympiádě jsem si užila krásný lyžařský rok a v Sapporu vyhrála na desítce mistrovství světa skoro o půl minuty. To byl můj nejvydařenější závod v životě. Kariéru jsem skončila v pravou chvíli, díky tomu se pořád těším na lyže jako rekreantka. Potom jsem prožila dva hrozně těžké a poučné roky, kdy jsem v Liberci byla u sportu v jiné pozici. Tak se teď snažím svůj život stabilizovat.

Stříbrná Julia Čepalovová

Byla to velká lyžařka, obrovský dříč, samorost ze Sibiře. A odchází s dopingovým škraloupem, našli jí EPO... Přesto věřím, že ve své nejlepší éře byla čistá. Ale poznamenaly ji rodinné peripetie, každé dítě má s jiným lyžařem, rozváděla se, dvakrát se po porodu vracela. Bylo toho příliš. Neodhadla moment, kdy skončit.

Bronzová Justyna Kowalczyková

Už tenkrát měla našlápnuto k tomu, aby byla dnes nejlepší lyžařkou světa. Inklinuje k ruskému pojetí tréninku a drsným dávkám. Pokud je její tělo zvládá – a zatím je zvládá – ostatním prostě odjede silou.

Fyzioterapeut Pavel Kolář

Kamarádský vztah jsme si uchovali. Na stole jsem u Pavla od konce kariéry ležela jen dvakrát, když se mi zablokoval krk. Spíš si spolu občas zajdeme na pivo. Vídáme se docela málo, ale je v mém životě moc důležitým člověkem.

Trenér Stanislav Frühauf

Prošli jsme si tím spolu od začátku do konce, od mých sedmnácti let. Teď si Standy vážím, že se dokázal vrátit znovu na začátek té cesty a zase běhá po Zadově s mládeží. Jde do toho se stejnou vervou a energií jako kdysi se mnou. Tak mu moc přeju, ať se mu tam vylíhne další reprezentant.