Tedy přesněji řečeno její ochranná služba, protože linka jezdí kolem amerického velvyslanectví. A kvůli jeho bezpečnosti zastavují a kontrolují policisté každé auto, které jede ulicí Tržiště nahoru.
Ovšem když se pak elektrobus vrací dolů, nikdo ho nezastavuje ani nekontroluje, stejně jako všechna ostatní auta směřující z této oblasti plné ambasád pryč. "Stopka" a kontrolní stanoviště policie je jen ve směru nahoru.
"Ne, kufr nemám. Jen vzadu prostor pro baterii," hlásí řidič elektrobusu policistům.
Muži v uniformách se žlutými vestami se jdou na baterii podívat. Ten den už poněkolikáté. Vždycky jednou za čtvrt hodiny, kdy kolem nich elektrobus projíždí.
Jeden z nich mezitím obchází elektromobil ze všech stran s dlouhou tyčí, která má na konci zrcátko, a prohlíží si spodek vozu. Co kdyby tam byla přichycená výbušnina!
Stejně kontroluje i všechny ostatní automobily směřující do kopce kolem velvyslanectví. Jejich řidiči však musí otvírat i kapoty a ukazovat motor a zavazadlový prostor.
"Měla tady být zastávka, ale kvůli ambasádám ji tady nemohli udělat," sděluje cestujícím v jednom z ranních spojů dobře informovaná žena směřující do nemocnice. Zastávka je tedy až nahoře u Šporkovy ulice. U sloupku zaraženého do dlažby bez nástupního ostrůvku však včera nikdo nečekal.
Nahoru a dolů za čtvrt hodiny
Náš elektrobus se zdržel tím, že čekal, než před ním policisté zkontrolovali ještě auto s dodávkou piva a taxík. Proto se vrátil na Malostranské náměstí za 15 minut, tedy přijel o pět minut později, než měl.
Kvůli zdržení pak nemají řidiči plánovaných pět minut na odpočinek a téměř dvoukilometrovou trasu projíždějí bez přerušení zhruba tři hodiny, což je doba výdrže baterie.
Druhý z italských elektrobusů za 6,5 milionu korun si mezitím dobíjí elektrobaterii na nádvoří nemocnice. Pak se vystřídají a tříhodinový kolotoč jízd čeká kolegu.
"Uvidíte v létě! To se budou nahoru a dolů vozit turisti," odhaduje vrátný, jaký osud čeká autobusovou linku, kterou nechala zřídit Praha 1. Poslední nemocnice v hlavním městě se díky tomu dočkala hromadné dopravy.
Cestující byli první den trochu na rozpacích, jestli se za novou službu platí. "Nebo je to tady na tramvajenku?" ptala se řidiče starší žena s hůlkou. "Na tramvajenku," usmíval se řidič a vysvětloval ten den už poněkolikáté, že nová linka je součástí hromadné dopravy.
A lidé si ji pochvalují. "Cesta nahoru k nemocnici byla vždycky obtížná. Poctivě jsem ji šlapala v horku i v mrazech," popisuje žena, která se v nemocnici pod Petřínem léčí už léta. "Jen jednou mi jedna řidička nabídla, že mě sveze dolů," vzpomíná na loňskou zimu.
Další z cestujících popisuje zkušenost s taxikáři: "Nemohla jsem chodit, a tak jsem si musela vzít dole na náměstí taxi. Řekl si o stokorunu."
Elektrobusy jsou nejmenších možných rozměrů a úzké a křivolaké malostranské uličky zvládají zatím bez problémů. Ani přes sněhovou kalamitu a neuklizené ulice neměly ve středu větší potíže.
Když už se ve stoupání k Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského potkaly nahoře ve Vlašské ulici s protijedoucím autem, jeho řidič vycouval do kopce směrem, aby mohl elektrobus s cestujícími projet.
Menší potíže má elektrobus jen dole na Malostranském náměstí. Když vyjíždí ze zastávky, musí se nacpat do vedlejšího jízdního pruhu, kde stojí auta čekající na zelenou na semaforu před zastávkou.
