Možností, jak sundat dolů staré nátěry, je několik a dělí se na dva základní způsoby: mechanické a chemické. Každý z nich má svá pro i proti, profesionálové podle situace často používají kombinaci obou.
Zatímco dříve se staré laky škrábaly jen mechanicky pomocí truhlářské škrabky, dnes profesionálové využívají více chemie. Uměním, jak si poradit se starými nátěry, nás provedli Jakub Nožička a Michal Iška ze stejnojmenného restaurátorského ateliéru. Je totiž rozdíl mezi tím, když si přečtete návod k použití a tím, když si v praxi vyzkoušíte, který postup je pro tu kterou příležitost nejvýhodnější.
"Záleží na charakteru a tvaru ploch. Někdy může být vhodné použít horkovzdušnou pistoli a zbytky laku jen dobrousit, někdy se zase vyplatí použít chemický odstraňovač. Nejčastěji obě metody kombinujeme. Například začneme pistolí a co se nepovede dát pryč, tomu pomůže chemie a nakonec se brousí," říká Jakub Nožička.
Nejnázorněji vidíte konkrétní postupy na našem videu.
další informace: Jak se zbavit staré barvy |
Mechanicky
Pomocí škrabky: Truhlářskou škrabkou cidlinou se laky škrábou zasucha. Škrabka se uchopí do obou rukou, prohne se proti sobě do oblouku a sundávají se vrstvy jedna po druhé.
Cidlina musí být dobře nabroušená - pilníkem nebo na brusce se brousí naplocho horní hrana (trochu podobně jako nože bruslí), poté je třeba srazit otřepy z hrany, aby při sundávání laku nevyryly stopy do dřeva.
Výhody: Je to tradiční způsob, kterým projevíte úctu k době, v níž byl opravovaný nábytek vyroben. Není třeba používat žádných dodatečných mechanických prostředků.
Nevýhody: Po dvaceti minutách práce budete mít ruce "hin", dlouhodobě ohýbat pevný kus železa je velmi namáhavé, restaurátoři tuto metodu jako jedinou pro odstranění laku používají už jen výjimečně.
Pomocí horkovzdušné pistole: Horkým vzduchem se naruší silné vrstvy starých laků, povrch se zkrabatí a pomocí špachtle (anebo cidliny) se "za pistolí" lak seškrábne.
Amatérské horkovzdušné pistole nemívají možnost regulace teploty vzduchu. "Nefoukejte pistolí příliš zblízka, aby se dřevo nespálilo a nezčernalo. Ideální vzdálenost je podle typu pistole kolem 10 centimetrů, to si každý snadno vyzkouší. Začněte pro jistotu z větší dálky a jen pozvolna pistoli přibližujte k povrchu dřeva," radí Michal Iška.
Po odstranění silné vrstvy horních laků se pak zbytky dobrousí smirkovým papírem. Naši restaurátoři začínají hrubostí 120, finální práce dokončují jemným smirkovým papírem o hrubosti 320.
Jak vybírat horkovzdušnou pistoli |
Výhody: Horkovzdušná pistole velmi usnadní narušení horní vrstvy starých laků, je k nezaplacení hlavně v situacích, kdy se vám dostane do ruky starý, "stokrát" natíraný nábytek. Pomůže s nejhorší hrubou prací.
Nevýhody: Pistolí a následným škrábáním se dokonale neodstraní všechny vrstvy, počítejte s tím, že povrch a zbytky starých vrstev budete ještě dobrušovat anebo budete muset likvidaci starých nátěrů dokonat chemickou cestou.
Chemicky
Chemické odstraňovače starých nátěrů se aplikují štětcem v silné vrstvě, pro zesílení účinku restaurátoři místo ještě zakryjí například mikrotenovou fólií a nechají působit 15-20 minut.
"Dobu působení ale musíte vyzkoušet, liší se podle počtu starých nátěrů, někdy bude nutné nechat odstraňovač působit i déle nebo natírat několikrát," říká Michal Iška (podívejte se na naše video, jak se na laku projevilo desetiminutové působení odstraňovače). Není ale problém vyzkoušet účinnost na kusu nábytku a podle výsledku čistit ostatní části.
Dočištění: Nejpohodlnější práce je s odstraňovači, jejichž zbytky se dočistí obyčejnou vodou a kartáčkem. Zlikvidují nejběžnější syntetické nebo olejové nátěry. Mezi nejoblíbenější přípravky patří třeba P 8212. Podobně působí i odstraňovače s acetonem, například P 05. Tady je potřeba počítat se zápachem. "Na práci s odstraňovačem bych si pořídil gumové rukavice, červené, ty odolávají agresivním látkám," doplňuje restaurátor Jakub Nožička.
Na závěr restaurátoři ještě zmiňují možnost odstraňovat laky pomocí louhu. "Existují louhárny, kam si svůj starý kus můžete odvézt a starý lak tam perfektně odstraní. Má to ale háček. Dostanete nazpět perfektně čistou skříň, ale totálně rozklíženou. Většinou popraskají spoje, nechodí zásuvky a dveře. A tak tento nábytek stejně nakonec končí u nás, kde se musí nechat několik měsíců vyschnout a znovu pracně spasovat," vysvětluje Jakub Nožička.
